Jdi na obsah Jdi na menu

Malá Claudie, zvaná Kvíka, dosud člověka neznala. Jeji kočičí maminka přiváděla na svět koťatka, která se snažila ukrývat a uživit. Bylo to těžké, nikde neměla svoji misku, kterou by někdo naplnil, nikde nebyl člověk, který by ji chránil, nebo zabránil, aby na svět přicházela další, byť krásná, ale nechtěná koťátka. Často zachránila pouze svůj holý život. Něžné kočičí osudy se nestačily naplnit. Začínající životy vyhasly v žumpách, nebo údery o zem. Její bolest byla nezměrná. S novou nadějí, jako vždy, přivedla na svět další koťátka, a jako vždy znovu nasazovala svůj život, aby své děti ochránila. Drobná kočička byla ostražitá,  lovila jednu myšku za druhou a zdálo se, že tentokrát své děti ochrání. Ale  zlý člověk nastražil jed a  statečná kočička v bolestech umřela. Dvě zcela malá koťátka zůstala sama. Seděla u své matky a nechápala nic. Jejich  maminka umřela jen proto, aby na svět nepřiváděla koťátka. Třásla se strachem i hladem, když znovu přišel člověk a  malí, hladem zesláblí tvorečkové pochopili, že jim jde život. Sil však bylo málo, bránit se ještě nedokázala. Tak  se stalo, že jen malá droboučká Claudie před vrahem utekla. Seděla v sousední zahradě a smrtící ruka se snažila ji uchopit. Dokázala se schovat. Co dál? Je malinká, neumí se o sebe sama postarat. Má hlad a je jí zima. Tenoučce plakala, když  přišel znovu člověk. Cítila velký strach, ale současně i naději. Na zvedající ruku zasyčela a třesoucí se tělíčko čekalo, co bude dál. A dál už je to nový příběh. Drobné  tělíčko, vážící pouhých 250 g., ale  s obrovskou touhou žít, má 4 kočičí maminky a 7 sourozenců. Bydlí v Kočičím domku, kde vládnou Eviny ruce. Jsou  laskavé, připravené vždy hojit veškeré kočičí bolesti i bolístky, hladit bolavé bříško, když bolí, protože bylo dlouho prázdné a hladové, ale hlavně vyhojit zraněnou dušičku.

Claudie, zvaná Kvíka, je nádherné a vděčné kočičí  miminko. Hledáme pro ni vlídný domov a věříme, že takový najde, bude-li na umístění vhodná, neboť malá Kvíka je stále malá a neroste. Bude muset podstoupit ještě další veterinární vyšetření a testy, aby se odhalila příčina. Zatím je pouze v nabídce do virtuální adopce. (autor Jana)

  

 Kvíka se ještě týž večer přestěhovala ke mně domů, kde se do kočičího kolektivu zařadila přímo perfektně. Jen s její  "velikostí"  jsme se museli vyrovnat nejen my, ale hlavně manžel, jehož chůze se opět jako v kotěcím období změnila v šoupání nohou po zemi, aby nikoho, a zvláště malinkou Kvíku, nezašlápnul.

Kvíka roste, ovšem velmi pomalu, nikdy z ní nebude "normální" kočička, ale taková kočička kapesní:) Je hrozně milá, odvážná, bojovná, šikovná, mrštná, prostě je to Kvíka, která nemá na světě obdoby. Kvíka je jedinečná ve všech směrech. Prošla prvním očkováním, které jsem odkládala, nyní jako všechna koťata překonala průjmové onemocnění - naštěstí bez komplikací.

Má také vážnou zájemkyni, která jí chce poskytnout perfektní domov a lásku. Ví, že Kvíku dám z domu až plně naočkovanou a tehdy, budu-li si v dané chvíli jistá jejím zdravotním stavem.

Teď se pokusím vložit nějaké nové fotografie.

2.9.2008 Eva

Kvíka 23.2.2010 zemřela.

 


 

Náhledy fotografií ze složky Kvíka

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Eva - Kulička

19. 9. 2008 13:06

To je smutné, ale týden není u kočičky moc dlouhá doba. Moc bych Vám přála, aby se Vám vrátila! Silnice jsou pro kočky velice nebezpečné, protože na nich jezdí mnoho řidičů, kteří, uvidí-li kočku, nejen nepřibrzdí, naopak přidají a schválně ji zajedou. Takový "sport" :(
Katko, pomoc bych uvítala, máte-li připojení k internetu a čas, tak Vás "zaúkoluji" :))
Můžete-li, ozvěte se mi na mail. Děkuji.

Katka - Naše Kulička

19. 9. 2008 12:21

Dobrý den,

přišli jsme o naši Kuličku a kamarádka mi poslala kontakt na Vás. Naše Kulinka k nám přišla ani ne před rokem spolu se svojí mámou a třemi sourozenci, všichni byli plaší,nechtěli jídlo, báli se, nechtěli zůstat, jen naše Kulina byla "velmi drzá", skočila mému příteli ze střechy do náruče a byla naše. Svoje první dny trávila u petra v truhlárně a po několika týdnech už měla v našem domečku svůj pelíšek, svoji misku, svůj záchod a nejraději měla kuřecí šunku.
teď už Kulinka nepřišla 7 dní domů, naučila se lovit myšáky a já myslím na nejhorší. bydlíme u silnicea přes ní je krásná velká louka, kde se všichni kočičáci z okolí scházeli na "svoje mejdánky". Asi se nám Kulinka už nikdy domů nevrátí. Pokud Vám můžeme nějak pomoci,rádi pomůžeme.
Katka

Jana - Lidská zrůda

2. 7. 2008 10:42

Bohužel, životy koček jsou poznamenány lidskou krutosti a lhostejností. Mnoho lidí to snad ani neví, nebo nechtějí vědět. Čtení je pravě tak bolestivé jako jejich osudy.

Macek - To nebyl člověk,ale zrůda!!:-((

1. 7. 2008 23:06

Tak nádherné kočičí stránky a hned tak kruté a bolestivé čtení:-(( Toto nádherné statečné koťátko si zaslouží tu nejlaskavější paničku, vždyť v něm žije i kus jeho maminky....aby se alespoň na maličkou Kvíku usmálo štěstí a prožila život plný lásky!!! Díky za její záchranu, dík Evičce, která jí dala dočasný domov!!!