březen 2022
Mnohokrát děkujeme Click and Feed za darování krmiva Brit - 20 pytlů granulí pro kočky a plno konzerv pro psy.
17/3
Milí, Vám všem, kteří jste nás v poslední aukci, věnované pro léčbu Vlastíka, podpořili, mnohokrát děkujeme. Je to pro nás obrovská pomoc.
Poslední týdny opravdu nejsou lehké, jak psávám - naši starouškové dost marodí a potřebují nejen kvalitní stravu, ale velmi často i speciální dietní stravu, berou plno léků, často navštěvují veterinu, a na tohle všechno je potřeba opravdu dost korunek.
Bohužel čas od času nás někdo opustí. 11. března to byla naše Stellinka. K nám ji někdo odložil na podzim roku 2020. Najednou se u domu objevila plachá a podle všecho postarší modrá briťulka. Dlouho trvalo, než se nechala pohladit, její stěhování do obytných prostor ze stodoly bylo velmi zdlouhavé, násilím to nešlo - musela sama. Ona vůbec všechno musela sama. Jinak - jinak bylo velmi zle, návštěvy veteriny - děs a hrůza, podávání léků jen v jejích oblíbených "mňamkách"... Tak jsem měsíce v hmoždíři rozmělňovala tabletky...a dávala jí její mňamky. Stellinka byla naprosto úžasná hrdá kočičí osobnost. Prostě britka každým coulem. Poslední týdny dost zhubla, začala si chodit i spát do ložnice. My jsme byli moc rádi, že se naučila nás milovat, důvěřovat nám. A moc, moc jsme si přáli, aby s námi pobyla déle...ale její nemoci jí to nedovolily. Přiložím pár komentářů mého manžela, které dával na "jaxe" v březnu loňského roku a poslední, který vložil před pár dny:
A takhle je to se Stellinkou dnes. Už více jak dva měsíce bydlí na tomhle kousku. Na zemi polystyren, na něm hadřík. Jinde odmítá spát, z tohoto místečka se nehne. Odchází odtud jenom na jídlo, na záchůdek a jednou denně se jde podívat na dvorek, odkud se hned vrací. Předkládali jsem ji všelijaké pelíšky, nic. Odnášeli jsme ji na teplá, milá místečka, opět nic. Takhle si tady žije. Je to nejzvláštnější osoba, kterou jsme kdy na Chmelforku měli. nekomunikuje, kouká nepřítomně, nijak se neprojevuje. Před měsícem jsme ji vzali k vetovi, protože jsme usoudili, že je asi nemocná, když se takhle chová. Záměr jí vzít krev na rozbor trval jenom dvacet minut. Během té doby se nám, třem dospělým jedincům podařilo jí oholit tlapku (špatně), víc nám Stella nedovolila. Zkrátka jsme ji nepřeprali. Tak jsme ji přivezli zase zpátky, děj se vůle Páně. Jak je stará? Netušíme. Asi hodně. Jak je na tom se zdravím, netušíme. Asi nic moc. Ještě vloni se byla na ní podívat zájemkyně, zkušená majitelka britek - po půlhodině s vyděšenýma očima odjela bez Stelly, že tohle by teda nedala. Takže Stella je tady, překáží, tváří se divně, nekomunikuje. I když - jak bylo před pár dny teplo, vyšla ven na Sluníčko a si dvě minuty se slunila. Pak si šla zase na své místo v kuchyni. Prostě - naše Stella.
ak na mne koukla naše Stellinka. Už jsem opravdu dlouho nepovídal, jak to s ní je. A že je o čem povídat. Takže jsme Stellinku v březnu naposledy opustili na tomto pelíšku v kuchyni. Přišla k němu jednoduše - po dvou měsících, kdy žila na koberečku v zadní předsíni, upadla jednoho dne Chmelindě kuchyňská utěrka na podlahu. Stella to z předsíně uviděla a okamžitě se přesunula na ni. Na utěrku, ne na Chmelindu. Jak je vidět z obrázku, po ty dva měsíce se z ní nehnula, jenom po dlouhém přemlouvání si pod utěrku nechala dát polystyren, aby ji to nestudilo. No a na tomto místě žila další tři měsíce, až do začátku června. Mít Stellu na tomhle místečku, kde se nejvíc chodí, kde nejvíc běhají ostatní kočičky, to byl teda zážitek. Během té doby jsme podnikli druhý pokus zjistit, jak na tom Stellinka je zdravotně. Chmelinda koupila odběrovou tašku, i popadli jsme Stellu a odjeli k vetovi. Opět jsme na to byli tři dospělí a tentokrát se zadařilo. Po půlhodinovém urputném boji, kdy jsme nacpali Stellinku do odběrové tašky, oholili ji packu a vzali krev na testy, celí od krve (naše vlastní) jsme měli výsledky. Stellinka na tom sice není zdravotně dobře, ale není to taková tragedie. Také jsme ji nechali zrentgenovat přední packy (opět po urputném boji), protože si Stellinka přední nožičky při sezení odlehčuje. Zjistili jsme, že má počínající artrózu, ale také nikterak tragickou. Od té doby dostává občas slabé prášky na bolest. A musím říci, že jsme ji hodně pomohli - Stellíšek od té doby obživla, běhá na zahrádku a dokonce se přemístila z místečka, kde žila pět měsíců. Vybrala si židli v kuchyni, na kterou dokonce sama vyskočila. Také od té doby komunikuje, je mezi prvními u otevřených dveří do ledničky a domáhá se hlasitě šunky. Celé léto ve dne trávila na zahrádce, kde si na sluníčku pod keřem vyležela pelíšek. Dopoledne se tam nastěhovala, navečer se vrátila na svou židli do kuchyně. Před třemi týdny jsme ji dokonce našli v krabici na kuchyňském stole a před týdnem pronikla do ložnice, vydrápala se na postel a přitulila se k Chmelindě. Ale přese všechno je to náš malý podívínek, jakého jsme na Chmelforku neměli. Má špatnou srst, vyčesat si ji nenechá, to se hned snaží dobrotivci ukousnout prst. Ale je to naše zlatíčko a stále si říkáme, jak někdo mohl vyhodit takovéhle stvoření. Tak to by o Stellince bylo vše, zase někdy napíšu.
Odešla kočička, která mi hodně přirostla k srdíčku. Teprve včera jsme zjistili, jak moc nemocná byla. Její odchod se mi hodně těžko vydýchává. Přál bych si dostat do ruky toho, kdo ji místo včasného léčení raději vyhodil na ulici, aby ušetřil pár korun. Stellinko, Ty naše nádherná kamarádko, už Tě nic nebolí a zase spokojeně ležíš na svém místečku pod keřem a vyhříváš si svůj kožíšek ...
