KOČKY SOBĚ, z.s.

12/3

Milí, začaly nám kastrace kocourků. Včera byl konečně na kastraci náš Rumcajs. Vždycky, když se kastrace naplánovala, tak obvykle omarodil. Nebo se schoval na půdě a nebyl k nalezení. Měla jsem za to, že je zhruba čtyřletý, ale nakonec je to starší kocourek, zhruba osmiletý. Dnes jsem odvezla na kastrace Venouška a Milouška, ještě dalších šest kastrací nás čeká.

Ložnicové kočičky Janička s Julinkou a Lara teď mají možnost chodit mezi ostatní kočičky, Lara jde do "velkého světa" moc ráda, vyjde si i na dvorek a vypadá spokojeně. Není teď v ložnici úplně šťastná, Janička ji dost šikanuje a když nejsem doma, je lepší, aby byla mimo ložnici. Dokud jsem s nimi v ložnici pobývala (přece jen jsem byla dlouhou dobu nemocná), tak jsem na Laru dala pozor. Julinka také moc ráda vyběhne a jde zkoumat velký svět, ostatní kočky jí nevadí a stejně tak ona nevadí nikomu z ostatních. Janička ale ven nechce. Ještě jí bude dlouho trvat, než se zapojí do smečky a bude v ní šťastná. A i kdyby ne, svůj klid v ložnici bude mít vždycky.

Když jsme otevřeli krabici, ve které byly kočičky zavřené a já jsem uviděla dvě totálně vyděšené drobounké kočičky, říkala jsem si, že jim musíme najít co nejdříve domov, vždyť jedna je tak krásně šedá....bohužel ani jedna nemá velké šance na domov. Janička je sice mazel, ale jde se pomazlit jen pokud ležím nebo sedím, když jsem v pohybu, utíká pryč, bojí se. A to už jsou u nás dva a půl měsíce, čili žádná krátká doba na zvykání....A s ostatními kočičkami si opravdu nerozumí, navíc je dokáže šikanovat....Julinka je zase mnohem méně mazlivá a mnohem více soběstačná, ale její naprostý bojkot kočičích wc, kdy chodí čůrat na podložku (naštěstí!!! zpočátku byly loužičky kdekoliv) a kakat chodí zásadně pod postel, jí znemožňuje šanci na nový domov. Nevíme, co mají za sebou, v jakém prostředí žily, podle typu srsti to byly bytové kočičky. Já bych si tipla, že velké řádění Janičky (když ji popadne rapl, což je párkrát denně), začne rychle pobíhat po pokoji, skáče na skříně, garnyže, spíš to vypadá, jako kdyby létala, a Julinky veliká nečistotnost - to byly důvody k jejich odložení.

6/3

Milí, bohužel Davídek včera odešel za Velkou kočkou. Nebylo vhodné jej z narkozy probouzet:(  

4/3

Milí, velmi dlouho jsem se neozvala. Moc se omlouvám. Od začátku prosince jsem byla nemocná, teprve teď se zkouším zapojit do pracovního procesu - a ne zcela dobře. První "zkouška" trvala dva dny a musela jsem si vzít opět volno. Asi mne opravdu dohání důchodový věk a tělo už všechno nezvládá.

Poslední můj příspěvek byl o Martínkovi z 13. listopadu. Martínek se celkem dobře zotavil, nabral, ale kvůli své slabé imunitě je teď opět nemocný, přestal jíst, hrozila mu opět i hospitalizace, poslední dva dny je lepší, tak snad bude jen lépe. Posilujeme jeho imunitní systém, zatím to ale moc nefunguje.

Konec listopadu byl víc než hrozný, velice těžce onemocněla, milovaná a nádherná Coco. V létě nemohla "rozdýchat" koťata v ložnici a odstěhovala se na dvorek. Přestože spávala v zateplené boudičce, nebylo to pro ni dobré. Psychika je důležitá pro lidi i zvířata. Záchrana koťat si vybrala krutou daň. Coco dne 20.11.2024 nad ránem zemřela. Od pondělí 18. listopadu byla na kapačkách, 19. listopadu k ní přibyla i Evženka, které se velice zhoršily ledviny. Evženka byla do pátečního večera na kapačkách, potom se vrátila domů. Ale už to nebyla ta sebevědomá energická kočička. Poslední týdny trávila se mnou v ložnici, na záchod chodila jen na velkou, čůrala v místě, kde spala, tak jsem neustále měnila její podložky, což byly měkké ručníky a deky (samotná savá papírová podložka byla málo). Ale snažila se den co den pomazlit, najíst, snažila se co nejvíce ŽÍT. Občas se šla i proběhnout ven. S Evženkou jsme se rozloučili 26.2.2025. Obě dvě holčičky byly už babušky, obě narozené na jaře 2008, ale tak moc jsme je milovali, tak moc chybí:(

Coco Flanel

Evženka de Jiti 

Letošní rok nám už "daroval" tři nechtěné přírůstky. Hned 2. ledna jsme našli před vrátky krabici se dvěma kočičkami. Na papírku měly napsaná jména , stáří a že nejsou kastrované. V karanténní malé místnosti si pobyly tři týdny. Byly opravdu velmi vystresované, zvlášť mouratá Janička, ta se krčila v roku, hlavu strčenou pod pelíšek a při pokusech o hlazení na mne vrčela. Šedá Julinka si zvykla rychleji. Obě byly objednané na kastrace - první termín jsem rušila kvůli extrémnímu stresu, druhý kvůli mrouskání, až napotřetí se to podařilo. Potom byly přestěhovány do ložnice - a opět, Julinka si zvykala rychleji, Janička je ještě teď velmi opatrná. Pouze když ležím, to přiběhne na zavolání, mazlí se o sto šest, ale jen vstanu, běží se schovat. Ale - obě rok a půl staré kočičky jsou malušenké, Julinka ani neměla dvě kila, Janička jen o pár deka víc. Julinka je celkově slabší, po stresu z vyhazovu z domu, zavření v karanténě, mrouskání a kastraci hodně omarodila, že musela na hospitalizaci . Když se ze všeho vzpamatovala, omarodila znovu. Nevím, proč je lidé vyhodili. Mně připadají jako bytové kočičky (podle srsti atp) Janička je fajn, ale když potřebuje vybít energii, tak si s letadlem nezadá. Lítá po místnosti, skáče, je jako vítr. Julinka je klidnější, ale je nečistotná. WC jí vůbec nic neříká. V karanténě jsem myslela, že je to kvůli stresu, teď už to vidím na hlubší problém - a pokud v původním domově čůrala a kakala kde se dalo....

A kdyby nám nestačily dvě kočičky z druhého ledna, tak v půlce ledna nám někdo zanechal černé koťátko u domu. Je to kocourek a dostal jméno Ctirad a přidal se do tlupy jinochů, které v následující době čeká kastrace.

Ze všech možných nemocí z poslední doby bych zmínila události poslední doby. Evženek - náš krásný šlechetný milovaný a milující kocourek, ten, který se stará o všechny kolem, ten, který si od člověka nechá všechno líbit, ten, který se mnou moc rád spává, ten, kterého poslední roky zlobí ledviny i srdíčko a denně bere léky, tak nám těžce onemocněl. Hůř papal, v pusince u stoličky mu rostlo cosi podivného. Byl tedy na zubní klinice, kde mu útvar odstranili, ale i mnoho zoubků a kořenů, vrátil se ublížený a bolavý, doteď se mu spodní špičáky zarývají do horních rtů (o horní špičáky přišel). Histopatologie toho divného útravu dopadla velice zle, maligní melanom, který agresivně metastazuje. Tlamička si ještě nezvykla na jiný skus a ani to už nezvládne. Evženek je sice dědoušek, ale hodnějšího kocourka jsem nepoznala. Každý den, co ještě bude moci s námi být, je dar. 

Evženek

Davídek - letos v květnu mu bude dvanáct. Doufáme, že bude. Před dvěma týdny jsme ho vzali na veterinu, protože bylo vidět, že mu není dobře. Krve celkem dobré, ale sono ukázalo podivný útvar v bříšku, nebylo jisté, zda zvětšená uzlina nebo tumor, dohodli jsme se, že za dva týdny půjde na kontrolní sono - což bylo včera, útvar se hodně zvětšil, Davídek jde zítra na operaci - a není jisté, jestli to dopadne dobře nebo se už raději ani probouzet z narkozy nebude.

Broněček - mladý tři a půl roku starý kocourek. Vždycky byl drobný, ale poslední dobou drobnější než dřív. Váha 2,80 kg. Krve před dvěma týdny ukázaly velký problém s ledvinami, dostal léky, včera kontrola - ledviny se hodně zhoršily. Je pouze otázkou blízké doby, kdy přestanou zcela fungovat.

Broněček

Vasilka, naše milá kočičí babička, poslední rok pomalinku hubne, ani poslední odběr krve ve neukázal nic špatného. Prala se teď pár týdnů se stroupky v kůži, kterou lízala místy až do krve. Najednou přestala, kůže se zhojila, ale Vasilí není dobře. Krve ukázaly zánět, dostala antibiotika, na sonu byla vidět zvětšená slinivka. A Vasilka opět zhubla. Bývala taková pevná kulatá kočička, teď vážila pouze 3,10 kg. 

Vasilka

Je to jeden problém za druhým a ještě když člověku není dobře, hůř to všechno zvládá.