KOČKY SOBĚ, z.s.

28/6

Moji milí, děkuji všem mým příznivcům za stálou podporu a víru.... Budu se opakovat, ale prostě mi to stále nevychází, abych byla schopná často a pravidelně informovat o dění.

Zkusím teď zalovit v paměti, cože se událo od konce března...každopádně velmi bolestná je skutečnost, že Tečku nikdo nenašel. A koncem dubna se ztratila Leontýnka. Tak, jak jsme si původně mysleli, že nebudeme potřebovat plot, protože jsme situovaní na okraji vesnice, že nebudeme bránit kočičkám v jejich volnosti, vždyť omezení si v bytě užily ažaž, tak skutečnost je ta, že stavbu plotu chystáme. Už jsme (píšu v množném čísle, protože na starost o kočičky nejsem sama, ale ve všem mi pomáhá můj přítel) i podepsali s Obcí nájemní smlouvu na pozemky kolem domu, aby měly kočičky výběh opravdu veliký.

Julinka a Rebeka ze zrušeného kravína v Květné také opustily náš dům, i když v okolí klidně mohou být, Rebeka byla i viděna. Na stravu k nám chodí mnoho vesnických kocourků (kočičku jsem u nás neviděla žádnou). Dochází na jídlo nejen dovnitř do kuchyně, ale hodně se jich obslouží u misek v zadní verandě, kde jsou přes den granule a voda, na noc (teď v létě kvůli mouchám) i konzervy či maso.

Nelinka nás potrápila hodně, ještě i v dubnu nás několikrát pokousala, bohužel, díky její přestarostlivé péči uhynul malinký kocourek a malá Hermínka taky skoro nepřežila. Závěr - Nelinka je dávno po kastraci, už je skoro úplně v pohodě, je mazlivá, zvědavá, nádherná. Jen na ostatní kočičky trošku naštvaná, sem tam zasyčí, pinkne packou, ale to jsou už jen jakési dozvuky všeho jejího trápení.

Hermínka má skoro 4 měsíce, je to veliká holčička, moc samostatná a místo maminky má několik tatínků, kteří ji chrání, hrají si s ní a učí ji. Největším tátou je Čip, hned za ním Filípek a Bobošík.

Z Květné přijely další kočičky, 22/5, a to Emilka, černobílá drobná kočička, která byla evidentně březí a Kačenka, bílomourinka s legračně zatočeným ocáskem. Kačenka je dávno po kastraci, je to mazlík, a je tady moc spokojená.

Emilka

11/6 porodila dvě kočičky, první černobílou a druhou bílomourinku. Jména zatím nemají. Emilka je suprová máma, o obě holčičky se úžasně stará - a od minulého čtvrtka má ještě další práci, protože přijala tři asi 4 týdenní koťátka. Zachránila je jedna studentka, která bydlí v Domově mládeže Obchodní akademie ve Svitavách (tam pro nás pořádávají vánoční bazárky a je tam umístěný Kamilek) - koťátka nesla majitelka utopit... Jsou to dvě holčičky - želvička a tříbarevka a černý chlapeček. Na svůj věk jsou hlavně kočičky hodně drobounké, vážily ve čtvrtek méně jak 12 denní holčičky od Emilky. Všechna tři ale pěkně dlabou, nejen od Emilky, ale i zakysanou smetánku, konzervu, kocourek papá i granulky). Přes den, kdy jsem v práci, jsou zavřená v kleci, protože díky jejich hladu a "stáří" se nedostávalo na malinké kočičky od Emilky dost mlíčka. Když se vracím, vypouštím koťátka a jsou s Emilkou zase až do rána.

Byly k nám přivezeny kočičky, které docházely na krmení do jedné truhlářské dílny, která ale nějak sousedí s výrobnou lahůdek či čímsi takovým a hygiena hrozila - a kočky že musí pryč. Volali kvůli tomu z městského úřadu, zda bych kočičky přijala. Ano, kývla jsem, protože pokud by je odchytávala městská policie, vím, kam by je odvezla, zatím byla přivezena máma Viktorka a její tři asi tříměsíční potomci. Viktorka je mourinka a i když se první dny chovala dost ostražitě, syčela a vrčela, je z ní mazlík. V pátek podstoipula kastraci a vše je v pořádku. Jen ty její ratolesti, to bude horší spolupráce. Prostě plašánci vyrostlí venku s vtloukaným úkolem do hlaviček - boj se lidí.... Je to mouratý kocourek, bílomourek, který má na konci ocásku bílý lampionek a bílomouratá holčička. Ta jediná z nich dostala odčervovací tabletku, kluci zdrhají, ale už je brzy chytím a vyfásnou taky po tabletce.

S nimi dojela i osoba bílá s pár mouratými flíčky, ovšem jestli je to kocourek nebo kočička fakt nevím. Je to osoba dospělá, a úděsně se bojící. Bydlí venku v boudičce, 2 - 3 x denně k ní jdu, nesu jídlo, dobrůtky, čistím wc a ona plive, děs v očích, celá vyplašená. Nevím jak, ale nějak najdu - snad - odvahu a pokusím se ji odchytnout a trochu prozkoumat - mám malinké podezření, že je to osoba březí - a jestli bude vypadat že ne, pak urychleně kastraci a brzy ji pustím. Vím, nemáme plot a může utéct kamkoliv. Jenže pokud ji budu přehnaně dlouho "sušit" v boudičce, tak ji zahubím.

Fifinka aneb Fífa. Fífa krásně nabírala, a nabírá dál, stále je šťastná, ale marodí. Najednou se začala potácet, hlavičku nakřivo.... těžký zánět levého vnitřního ouška a zánět pravého vnitřního ouška. Je na antibiotikách, v pracovně a odpoledne si pár hodin chodí venku. S ní je horší spolupráce s podáváním tabletek, ale zatím se nám, až doposud, dařilo. Snad to nezakřiknu a i večerní dávku do ní dostanu.

Péťa je také na ATB, polehával, měl teplotu, nechtěl jíst, srst špidlatou. Teď po týdnu ATB vypadá lépe, chodí i ven, ale stále je hubený.

Joeynku opět hodně trápí pusinka a její prapodivný zánět dásní. Má to divný název, vůbec si ho nepamatuji, ale to je fuk. Teď dostává ATB a kortikoidy injekčně, tabletku prostě nesní. Co je ochotná polykat, tak je Tatra a kuřecí vývar - někdy se odhodlá a sní i vlákna kuřete nebo trochu konzervy. Přitom byla tak v pohodě, krásně jedla a jeden by se radoval, že je choroba v čudu. Ale není. Lorinka poslední dny také občas utíká od jídla, myslím, že nás injekce s ní neminou. Jo, m.j. měla Lori na návštěvě svou adoptivní maminku:) Dostala konzervičky, granulky, bonbonky a ještě paní Kabaštová přivezla i dáreček pro Středečka od jeho adoptivní maminky. Děkujeme a obě maminky zdravíme. Adoptivní maminka Medardka se u nás sem tam objeví a také vždycky něco doveze:) 

Z nových kočiček je ještě Karlička, malinká tříbarevná kočička, která asi týden pobývala u školky v sousední obci (Karli) až na ni upozornila jedna hodná maminka. Rodiče dětí ji odháněli a někteří tatínkové přidali i kopanec. A tak je Karlička u nás. Vypadá jako půlroční kotě, ale zoubky hovoří o tom, že je to dávno dospělá kočička.

Hodně podobně zbarvenou asi dvouměsíční kočičku Lojzičku jsem pomohla vzít paní Lídě z Poličky (tímto ji zdravím a hrozím na dálku, že k Lojzičce nemusela přibalovat proviant). Lojzičku k ní dodala městská policie, že se toulala u Tesca... Lojzička je velmi mazlivá, měla rýmu, ale už je zase čupr. Jenom kohosi pokusy o vystříhání části kožíšku jí budou zarůstat dlouho.

Minulý týden byl hodně těžký a problémový, ale o tom až jindy, ještě nemám na to, abych sem všechno vypsala.

Z novějších, tedy kočiček, co byly přijaty už tady - ve Chmelíku - to jsou Žiraf. To je dvouletý červený kastrovaný kocourek, plašší povahy, ale rád se příjde pomazlit. Žil v bytě ve Svitavách, s kocourkem Tomem (ode mne), ale paní to již dále finančně nezvládala... Ráda jsem Žiráfka vzala, je to bezva kluk. Měl jméno Arny - jenže náš dříve plešatý Arnoštek (teď krásně černý lesklý kocourek) už toto jméno vlastní, také mu paní říkala Rezáček, ale on je to dlouhonohý štíhlý krasavec, u mazlení vyskakuje a ducá hlavičkou, prostě je to Žiráfek. No, pak Olbram - Olbrámek je kapesní mainský kocourek červené barvy s liščím ohonem a očičkem, které už nikdy nebude barevně fit, ale funguje dobře. Tohoto hošíka čeká v brzké době kastrace, začíná se až moc vytahovat na ostatní a hrozí mu pěkné pranice.

Milí přátelé, teď si nemůžu vybavit další kočičky, a navíc je doba večerního krmení a na čas se s Vámi rozloučím.

Nebojte se, i když nepíšu, kočičky tady jsou stále, a pořád budou.....