červen 2014
27/6
Milí, nějak nestíhám psát příspěvky na FB a sem...omlouvám se. Začnu zhruba od toho, co jsem napsala minule - Méďa stále bída. Průjem se zastavil, pak Méďa přestal jíst, teď už papá, ale zase blinkal. Včera dostal injekci, trochu pojedl, ale hodně zhubl, ze svých 6,5 kg má pouze 5,15. Což vypadá jako dost velká váha, pravda je ale ta, že mu leze páteř, svalovina mizí. Medardek je stavbou těla opravdu velký kocour, a těch pět kilo je nic... V pondělí jsme byli dokonce domluveni s panem doktorem na poslední návštěvě, pak jsem to odvolala, přece jen Méďa tolikrát zabojoval. Jenže teď to vypadá, že fakticky naprosto všechno vzdává. Nevím, nakolik ho bolí jeho nemocná páteř. Léky na bolest nejde dál podávat, aby opět vnitřně nekrvácel. Je to na houby.
Gumídek dobral léky, vypadá celkem dobře, jen se mu zhoršilo jeho akné. Ale papá, blbne a poletuje venku:)
Kapříkovi se vytáhly stehy, a Kapruška byť na nožku napadá a nemá takový odraz ke skoku jako dřív, je nějak stále VŠUDE. Kam se doma vrtneme, tam je Kapřík:).
Alastorek má sice očičko stále trochu "povylezlé", ale vypadá to všechno dost dobře!
Verunku jsem v pondělí navečer vypustila ven z ložnice, vyšla před dům, šmejdila v předzahrádce, zkoumala boudičku, pohoda....a pak nebyla. Až včera večer se objevila, dala nám najevo, že a) v domě se dobře vyzná a b) nás nepotřebuje a bude plachou kočičkou. Doufám, že ji ta získaná plachost velice rychle opustí!!!!
18/6
Milí, poslední dny máme problémy s Medardkem. Začal průjmovat a i když denně jezdíme na injekce, i když má dietu, dostává probiotika, tak se průjem nedaří zastavit.
Omarodil i Gumídek, několik dnů po sobě nízké teploty, moc málo bílých krvinek, průjem, nechutenství. Jezdíme také denně na injekce a konečně včera nastal obrat k lepšímu. Gumídek papá, blbne a zlobí s Kapříkem. Dnes ráno se honili, pak se několikrát poprali, že jsem ani nevěděla, jestli jet do práce nebo hlídat oba marody.
V pondělí ráno jsme byli s Alastorkem u pana doktora Beránka v Pardubicích, pusinkou (patrem za zadní stoličkou) udělal otvor a "vypustil" cca 5 ml krve - podlitiny. Alastorek dál dostává antibiotika, očičko už není tolik vypouklé, doufáme, že se vše zahojí a nedojde ke komplikacím.
Verunka kastraci v pátek zvládla, ale pořád mrouská. Teď už jen trošku - a jak přestává mrouskat, začíná být opět plachá a ostražitá. Je to dítě prťavý, dvoukilová drobounká kočulka.
Zítra to budou dva týdny od operace Kapříka, takže Kaprušku zítra nebo v pátek čeká cesta k panu doktorovi na vytažení stehů. Sice byl deset dnů v límci, ale nakonec se zklidnil, přestal se pokoušet vytrhnout stehy a tak pobíhá bez límce.
Dostali jsme dnes fotečky "našich" kocourků Zizíka s Vavřinečkem, udělaly nám velikou radost! Tady jsou :
Jsme moc rádi, že se mají kluci tak dobře:)
12/6
Do Pardubic k panu doktoru Beránkovi jsme jeli v úterý. Vzala jsem nejen Alastorka, ale i Liu. Liuška prošla dobře:), Alastorek má oko v pořádku, ale za okem je cosi, co na něj tlačí. Ono cosi má zatím tři verze - nádor, hematom či absces. V pondělí v půl osmé ráno jedeme opět do Pardubic, pan doktor se pokusí ono cosi odstranit.
Kapruška je stále jen a jen na pochvalu, běhá, leze a hraje si:) Partnerkou ke hrám je mu hlavně malá Verunka.
Zítra má jít Kapřík na kontrolu - a Verunka na kastraci. S Krychličkou nešlo nic odkládat, v úterý se velmi zhoršila, takže po návratu z Pardubic jsem ji brala k našemu panu doktorovi, odebrala se krev... Horšení však bylo velmi rychlé, včera vlastně pomalu odcházela. Krve ukázaly, že měla moc málo červených krvinek, odcházela i játra, v bříšku se začínala tvořit tekutina... FIP. Krychlička na nás čeká "tam nahoře".
9/6
Víkend byl stejný jako poslední prapodivné až černé dny... Kapříka ale musím pochválit, statečně se pere s bolestí i omezeními - a) ve všem ho brzdí límec, i v chůzi a b) moc a moc chce pustit ven z ložnice. Nicméně je schopen vylézt na škrábadlo, z něho na okenní parapet, pak přes otevřený šuplík skříně u mé postele přeleze na postel a tam buď zalehne a spinká nebo seskočí dolů a honí se s Verunkou nebo si hraje s hračkami. Nožka je stále hodně oteklá, ale ještě ráno vypadala klidná. Píšu ráno - protože co bude, až přijedu navečer domů, nikdo neví.
Alastorek ve středu večer ležel v "cedníku" tedy závěsném pelíšku na topení a měl třesavku. Dostal tabletku na horečku i bolest a bylo vidět, že se mu ulevilo. Ve čtvrtek navečer byla zase celý divný, jakoby schoulený do sebe. A v pátek večer už jsme ho našli s velmi zvětšeným očičkem. V sobotu ráno jsme jeli na veterinu, Alastorek dostal několik injekcí, m.j. depotní antibiotika a kapičky do oka. Zatím ale nijaký efekt a do Pardubic k panu doktoru Beránkovi se zatím nemohu dovolat.
Jen jsme se vrátili z veteriny s Alastorkem, další fujtajblík - Chmelinka velký prasklý absces "na kejtičce" poblíž kořene ocásku. Takže vyčistit, antibiotika a snad se vše zahojí.
Krychlička je celá divná, naježená, pohublá, ale nic nikde na ní není vidět. Předběžně jsme se domlouvali s panem doktorem na středeční nebo čtvrteční ráno na krve.
Víkendová vedra vykonala své - kočičky polehávaly, odpočívaly, omezily příjem potravy. Jsou šikulky, člověk by se měl řídit podle nich - zalézt do stínu, pospávat, pít a ne mnoho jíst:)
5/6
Špatný sen pokračuje... Včera po příjezdu domů jsem zjistila, že Kapříček výrazně kulhá na zadní nožku. Pan doktor ho prohlédl, vše nasvědčovalo tomu, že je nožka vykloubená, rentgen ale nebyl možný - Kapřík se musel uspávat a byl napapaný. Dnes ho pan doktor přispal, zrentgenoval, potvrdil diagnozu a Kapruška je v těchto chvílích po operaci - byla mu odstraněna hlavice stehenního kloubu, za chvíli si pro něj pojedu.
4/6
Milí, poslední dny byly spíš jako špatný sen.... Ve čtvrtek 29. května jsme nechali odejít našeho Klapíka. Klapzubu. Klapík byl náš, i když se nastěhoval sám a zcela dobrovolně. I když byl plachý a pohladit se nechal občas pouze a jen u jídla. Nepřicházelo v úvahu jej odchytit a třeba dát vykastrovat, byl to silný kocour, který miloval volnost, za kterou by položil i život... S kočičkami žil v pohodě, zbožňoval syrová kuřecí prsíčka a vařenou kuřecí kůžičku, ostatní jídlo miloval:). Jeho několik viroz jsme zvládli s podáváním léků v Tatře či zabalených do masa. Nebýval doma pořád, obvykle celou zimu a pak se jen chodil "ukazovat" - tedy napapat se a jít se vyspinkat na svoje místečko - buď nahoře na obývákové stěně nebo na okně, občas i na gauči. Byl velmi svérázný a snad proto jsme ho moc milovali. V úterý ale bylo vidět, že se něco nepěkného děje, přišel hubený a "nebyl to on", ve středu už bylo znát, že je zle, ale až ve čtvrtek se nechal chytit a odvézt k vetovi. Poprvé a naposledy byl v přepravce. Manžel si ho poprvé pohladil.... Selhání ledvin.
Klapíček v šantarauši....
Težko jsme se oklepali a přišla další velká rána - náš Bruneček.... Bruno se narodil u nás ve venkovní boudičce v sobotu 2.7.2011 plaché kočičce Milušce. Miluška měla s výchovou svých dětí - Brunečka a Elenky mnoho starostí, protože Bruneček byl hluchý a pokyny maminky vůbec neslyšel:). S brunečkem jsme si užili mnoho veselého, ale i občasná trápení, protože podědil určitou plachost své matky a spolupráce s ním byla snad podle toho, jak se vyspinkal.... Prodělal i operaci očička, měl neprůchodný slzný kanálek a přestože se operace zdařila, časem se vše vrátilo k původnímu a kanálek opět zarostl, takže u svého nádherného modrého očička (druhé žluté) měl neustále zaschlé slzičky a černou cestičku. Prodělal dvě výrazná zhubnutí s průjmy, podle výsledků krví šlo o nějaký velký zánět , ale nikdy se nepřišlo na to, čeho byl zánět...Dlouhodobě podávaná antibiotika a vysoce kalorická strava mu vždy pomohly. V sobotu se mi zdál malinko hubenější, ale jen o fous...v neděli pobíhal venku jako vždycky, ale o půlnoci jsem ho našla schouleného u vody v předsíni, ledového a úplně dehydrovaného. Ledviny selhaly moc a ještě víc, celé pondělí jsme byli na veterině, pan doktor se snažil srazit hodnoty draslíku, což se nakonec povedlo, kapačky dostával neustále, ale draslík se zase zvýšil, v úterý v odpoledních hodinách jsme ukončili jeho bolesti a trápení.
Bruneček na svém oblíbeném místečku.
