KOČKY SOBĚ, z.s.

17/6

Milí, už několik týdnů se stále zlobím a jsem smutná. Mohla jsem si za ty dlouhé roky zvyknout, že lidi nebudou řádně kastrovat a budou dál a dál množit koťata.

Nezvykla jsem si.

V blízkém okolí i celorepublikově je od loňského jara enormní nárůst koťat. Po mnoho let koťata z jarních vrhů lidi stačili rozdat a vyhazovala a odkládala se až ta z vrhů letních a podzimních, kdy o kotě nebyl velký zájem. Některá z koťat majitelé rozdají, a ta ve velké míře slouží hlavně coby hračky pro děti. Jen část z nich má štěstí a opravdu se dostanou do domovů, kde se o ně postarají. Útulky si už neoddychnou, mají koťata celoročně. A když jsou v nabídce koťata, je poptávka na dospělé kočky minimální. Stačí otevřít FB a na člověka se z jedné strany valí příspěvky o tom, kde kdo a v čem našel koťata a potřebuje jim najít útulek - azyl  - domov, protože obvykle si je "zachránce" - tedy objevitel nemůže nechat u sebe a postarat se o ně.  Z druhé strany se valí příspěvky fotek koťat množitelů, kteří je nabízí jen v bídných 4-6 týdnech věku...vždyť už sama žerou!!!! Chápu - koťata jsou v tomto absolutně útlém věku velmi roztomilá a snadno pak najdou odbyt. A můžete stále omílat, že porušují zákon.

Kastrace jsou v dnešní době jediné humánní řešení, jak předcházet utrpení zvířat. Jak korigovat už teď přemnožené kočky. Bude-li probíhat nadále množení koček rychlostí, jaká je poslední dva roky, nebude až tak dlouho trvat a i v našich českých útulcích se budou muset kočky utrácet. Zatím se staráme o každou, léčíme a vždy doufáme v uzdravení. A v nový zodpovědný domov. 

Včera byla na trhání zoubků naše Anýzka. Letos jí budou teprve dva roky, ale už dlouho bojuje s těžkým zánětem v pusince, antibiotika už přestávají zabírat. Obvykle po vytrhání zoubků a vyhojení ran se zánět v pusince velmi zmírní, někdy i vyléčí úplně. Tak doufám, že to Anýzce pomůže. Anýzku a její dvě sestřičky - Brusinku a Zebřičku jsme přijali na podzim 2019, coby vyhozená malinká koťátka v krabici u jednoho motorestu. 

Danušku (půlroční kotě, přijaté v sobotu) se nám na kastraci v úterý nepodařilo chytit, to byla kastrovaná pouze její sestřička Dášenka (březost, 4 plody). Ani včera - tedy ve středu - se Danuška nedala polapit. Je hodně plachá. Nechala jsem schválně pootevřené dveře od šatny, že si tam třeba na noc vleze - a povedlo se. Tak byla Danuška na kastraci dnes - a ta čekala koťat dokonce pět. Neumím si představit, jak by tyhle dvoukilové malinké a mladinké kočičky rodily. Jsou tak drobounké a křehké.

15/6

Milí, opět se po delší odmlce ozývám. Poslední týdny pokračovaly kastrace loňských koťat, stejně tak vyšetření krví u našich staroušků, ale všechno se ještě nestihlo. Poslední dobou zvolna hubne Bonifácek (13), ale s braním ho na veterinu ještě otálím. Bonýnek má v genech teletníkové plašanky a jeho transporty na veterinu jsou pro něho velice stresové. Obdobně je na tom jeho sestřička Evženka (13) - sice nehubne, ale je dost protivná na ostatní kočky, změnila chování i k nám, hodně se chce mazlit, a takové změny nenesou nikdy nic dobrého. 

Fífinka je stále divná, hodně moc povídá, bývá jakoby popletená, ale nehubne, žere dobře, krve v pořádku...tak snad opravdu jen to stáří.

Stellinka si moc ráda chodí nahřát kožíšek ven na sluníčko, a když je jí teplo, ale nechce ještě zpět do domu, zalehne pod květinový keř v zahrádce. Léky na bolest kloubů už dostává jen občas, zatím jsou nořžičky mnohem lepší a tolik ji nebolí.

Nellinka, byť kontrola na klinice v Hradci Králové dopadla dobře, není úplně v pohodě. Absolutní většinu dne prospí, moc ráda si lehne i na mě, ale po krátké době sleze. Dřív by na mně vydržela spát, dokud bych nevstala. Ani ven už tolik nechodí. Není to, s těmi staroušky, úplně jednoduché. Máme 21 kočiček ve věku deset let a víc a 8 osmi a devítiletých - celkem tedy 29 kočičích seniorů. A senioři potřebují  zvýšenou péči nejen co se týká veterinární péče, ale mají i specifické nároky na krmivo, mnoho z nich potřebuje i svoje diety.

Ač neradi, ale přijali jsme teď v sobotu dvě kočičky. Nečekala je vůbec pěkná budoucnost, tak než aby byly pohozeny kdesi...jsme je vzali. Měla to být půlroční koťata, kocourek a kočička. Přijely ale dvě kočičky, mourinka (Dášenka) a černobílá (Danuška). Hned, když pán vytáhl Dášenku z pytle, jsem si všimla většího bříška. Obě kočičky jsou hodně bojácné, sice na člověka neplivou, nesyčí, ale bojí se. Dášenka se včera už nechala hladit. Danuška si nás nenechá přiblížit na víc jak metr. Pak mrskne ocáskem a zapluje pod postele. Každou noc koncertují na okně, moc chtějí ven. Nikdy v domě nebyly, byla to venkovní koťata, co se prý u jídla nechají pohladit. Dášenku jsem ráno brala na kastraci, je drobounká, pouhá dvě a čtvrt kila, a to čekala čtyři koťata. Ale kastrace byla ještě proveditelná a pro ni samotnou to bylo nejlepší řešení. Doufám, že se nám s manželem zítra podaří nějak odchytit i Danušku, i ta může být březí. 

V pátek jedeme s Blackie a Aničkou k Dr. Beránkovi na operaci třetích víček a srůstů. Jako malinké měly velice těžké záněty v očích, neléčené, a když se dostaly k nám, tak léčba sice pomohla, ale každá má jedno oko nefunkční či takřka nefunkční. Tato operace byla plánována už loni po doléčení - že až holky dorostou, dojde i na tento zákrok.

Moc vám všem děkuji za přízeň a za Vaši finanční pomoc, bez které bychom nemohli dát azyl či domov těm, kdo u nás jsou.