KOČKY SOBĚ, z.s.

18/6

Milí, přeji všem krásné letní dny a všem Vám, kdo nám pomáháte, obrovitánsky děkuji. Jste naprosto úžasní. Bez Vaší pomoci bychom určitě nebyli schopni se o kočičky postarat. A jak nám stárnou, přibývají nemoci, přibývají výdaje na veterinu i na krmivo. Takže opravdu moc a moc děkujeme.

Nepřidám ani moc dobrých zpráv, protože se opět zdravotně horší Cecilka, už jednou byla na hospitalizaci a víceméně víme, že to na dlouhý život není. Zatím byla opět nasazena antibiotika, Cecilka relativně dobře jí, ráda si vyjde ven na sluníčko a ještě pořád se mě bojí, tak zatím úplně zle není... Člověk rád vidí alespoň trochu pozitivna. Bohužel Chaloupek, ten onemocněl hodně, byl hospitalizovaný, všichni jsme dělali co šlo, ale v pondělí nás Chaloupek opustil. Už je zase volný a určitě pobíhá po loukách... Byla to dost komplikovaná osobnost, byl to bijec první třídy, dlouho mu po kastraci trvalo, než se alespoň zhruba zklidnil, poslední měsíce už byl hodný. Rád se nechal hladit...

Už má dost zamotanou hlavu s Evženkem, v pátek jedeme na veterinu, má dostat svou obvyklou injekci na bolest kloubů. Bohužel nádor v puse se vrací a moc se bojím, aby léky na bolest, které dostává, byly dostačující, v pátek se domluvíme, zda nezkusit ještě něco dalšího. Zatím ještě si chodí rád lehnout mezi dveře na dvorek a hřeje se na sluníčku, ještě pořád mu chutná jídlo, ještě pořád je ten "Starý dobrý táta Evženek", co utěšuje ostatní kočičky, které k němu chodí pro uklidnění, pro přitulení se. Evžík je často i objímá pacinkami - to neumím popsat, to se musí zažít. Ani fotka není to pravé.

Martínkovi začalo zlobit jedno očko, asi drobný zánět spojivek, zatím dostává mastičku, když to nepomůže, bude muset brát celková antibiotika.

Ráda bych napsala, že máme radost z našeho Jakoubka, že se i zlepšil, dobře jí, funguje v pohodě - ale nenapíšu, protože bych to zakřikla.

Ráda bych napsala, že máme radost z našeho Broněčka, že vypadá mnohem lépe, s velkou chutí jí a nabral, ale nenapíšu, protože bych to zakřikla........

5/6

Milí, moc děkuji Vám všem, kdo nám pomáháte. Vůbec si neumím přestavit, co bychom dělali. I tak je to pro nás už velice obtížné. Já prostě neumím obstarat dostatečnou pomoc pro naše kočičky. A to je věc, která mne opravdu tíží. Vzhledem k tomu, že už nejsme schopni přijímat další a další kočky, asi nejsme pro mnohé "atraktivní", ale nikdo si neuvědomí, že ty naše stávající musíme nějak zaopatřovat, a to nejen krmivem, ale i léčbou. A to oboje ruku v ruce s nemocnými a starými kočičkami opravdu "leze do peněz". 

Náš staroušek Evženek, nejhodnější kocour pod Sluncem, dožívá svůj poslední čas. Ano, dostává dvakrát denně léky na bolest (kromě jiných), ale je na něm vidět, že jeho svíčka pomalu dohořívá. Zhoubný nádor v pusince mu byl odstraněn, ale roste další...

Náš nový kocourek Jakoubek - prostě kde se vzal, tu se vzal a byl před domem - hodně moc omarodil, týden byl na hospitalizaci, je s ním nulová spolupráce, je to absolutní plašánek. Inu, zatím se drží...

V depozitu u naší Zlaté Moniky máme kočičí maminku se čtyřmi koťátky, narozenými na Den dětí - 1. června. Jejich maminka, sama ještě kotě, je totální plašánek, zavřená je ve velkém stresu, snad si aspoň trochu zvykne. Měla jít na kastraci, ale z veteriny odjížděla s tím, že za pár dnů porodí a kastrace už není možná. Je dobře, že dokázala dobře porodit a o koťátka se zatím vzorně stará. Mnohokrát děkujeme hlavně Lucince Brzákové a Markétce Jansové za finanční pomoc, alespoň jsem mohla téhle nové kočičí rodince objednat kotěcí krmivo a také vitamínové pasty. Když člověk s koťaty nepočítá, je toho potom potřeba objednat víc. Brzy přibude odčervovací pasta, potom kastrace matky, očkování koťat...

Doma, doma nejsem moc spokojená,  je to zase o jiném - jsou neustále potřeba zejména renální diety, ale také gastrointestinální. Není to dlouho, co Julinku velmi potrápil průjem. První dny jsem zkoušela jen dietu, probiotika, vůbec to nepomáhalo, nakonec musela brát antibiotika. A že má Julinka průjem, to poznáte okamžitě - protože nekaká (a tedy ani nečůrá) do záchůdku, ale obvykle pěkně doprostřed místností. A když několikrát denně uklízíte fakt fujtajblíky, je Vám jasné, že je něco hodně špatně. Teď už je opět v pohodě a tak sebrat dvakrát denně hezké pevné hovínko je vlastně paráda:). Co ale musím velmi ráda konstatovat, že z toho 1,80 kg mrňavého rok a půl starého stvoření už je docela hezká drobná kočička. Je to poznat už i na pohled, prvně jsem to cítila, když jsem ji zvedala. Že to není sojčí pírko, ale aspoň husí:)

Milí, všichni se opatrujte, já už dlouho cítím, že potřebuji dovolenou, bohužel - to je nemožné....