KOČKY SOBĚ, z.s.

16/7

Milí, když jsem minulý týden psala příspěvek na stránky, netušila jsem, že se večer budeme muset rozloučit s naším Golfíkem. Ano, byl vážně nemocný, ale jeho večerní stav byl už kritický, že jsme museli vyrušit našeho pana doktora Rambouska, aby mu ulehčil odchod za Velkou kočkou.

Golfíček byl drobný, moc hodný a něžný kocourek. Na podzim roku 2009 jsem pro něj jela na čerpací stanici Ono ve Vysokém Mýtě, když mi volali, že tam někdo odložil malé kotě. Golfík byl opravdu slaďoušek, spíš vypadal a choval se jako něžná kočička. Byl hezounký bílomourek a když jsem ho dlouho, ale zcela marně inzerovala, už u nás zůstal. Dokonce po něm dostala jméno i později příchozí bílomourinka Golfička - ve svém domově pak Mája. Už mezi námi víc jak rok také není. Některým kočičkám, stejně jako lidem, je dáno žít dlouho - a jiným je vyměřen mnohem kratší čas bytí. Golfíček chybí, jako každá kočička, která nás opustí, ale alespoň už ho nic nebolí a netrápí. Golfíčku, moc pusinek tam nahoru...

Jako prapodivné laviny se vždycky začnou hrnout koťat, i v tyto dny se stále snažím mnoha najít domovy - ale ne vždy úspěšně. Jako loni i letos se ozvali lidé z Kostelce nad Orlicí, z chalupářské oblasti podhůří Orlických hor. Loni jsme tam brali v létě tři koťátka a před zimou další tři - to zase od jiných lidí. Kočky se tam množí, někteří lidé je krmí, i když často velmi nevhodným krmivem, na podzim lidé sbalí věci a vracejí se do měst, hlavně do Prahy.  Některé kočky zimu přežijí a jsou zase nová koťata. Moje řečnění o kastracích zatím nebylo zcela účinné. Moje podzimní hledání lidí v blízkosti té obce, aby pomohli a odchytali a následně kočky dali vykastrovat, bylo bez účinku. Pro nás je to prostě a jednoduše moc daleko, nic s tím nezmůžeme. Už teď je annoncováno asi 10 koťat. 

Na FB probíhá aukce ve prospěch našich kočiček, aby bylo z čeho nakoupit krmivo či zaplatit veterinu. Moc děkuji Evičce Mencové za její uspořádáí, má s tím hromady práce. A děkuji všem, kdo nám věnovali věci do aukce. Jste moc hodní.

Mám teď starosti o Jindříška, zánět v puse se nejen nelepší, ale horší. Nevím, jaký bude další postup. 

U nás se stále pomalu likviduje spoušť po povodni, co byla ve stodole a okolí domu. Když jen trochu zaprší, všude je hned opět bláto, ve stodole nic nechce vyschnout, pořád prostě sušíme...

Moc ráda bych napsala něco milého a veselého, ale nějak klesá nálada - a přesně vím proč  - mohou za to koťata....teda, koťata vlastně za nich nemohou, všechno je to jen a jen o lidech. Bohužel.

8/7

Milí, i když nejsme u řeky, tak 13.6. naší strouhou proteklo tolik vody, že se vylila - a voda vlezla i do naší stodoly. Žádná velká kalamita - prostě jen voda a bahno ve stodole. Ale i to stačilo, aby přibyla práce - hlavně pro manžela - na pár týdnů. Člověk by nevěřil, co všechno si do stodoly odloží :) Ještě i teď jsou některé věci před stodolou, která doposud pořádně nevyschla. Až v pondělí přestal stodolou protékat malinký potůček:)

Kočičkám voda až tak nevadila - vadily jim deštivé dny, vadily jim bouřky. Ale asi se odreagovávaly zábavou, kterou si vymyslely : dones bahno!!! - a patrně i soutěžily, která vyhraje:) A že se jim dařilo! Na svých tlapičkách přinášely poctivě nánosy mokrého bahýnka nejen na podlahu, ale ano, správně - i na linku. To vezmete hadřík, utřete povrch vlevo, otočíte se, utřete vpravo - a hele!!! vlevo je bahno zpět. Ano, mnoho dnů jsme žili v otiscích tlapiček našich kočiček.

Měla jsem radost, že kočička Mourinka s oběma kočičími dcerkami, které vzala do depozita paní B. z Holic, našly všechny svoje nové domovy. 

Letní vedra a momentální neustálé změny počasí nedělají moc dobře našim starým kočičkám, Evženkovi se zhoršily klouby, musel dostávat léky na bolest. Ani Bonifácek už není tak ohebný, jak býval. Bětuška neustále něco povídá a povídá. Nellinka zase hodně odpočívá a pospává. A všichni naši "důchodci" se pořád chtějí mazlit. To "povídání" a touha po neustálém hlazení je známkou, že jim není úplně nejlépe. 

Jindříškovi se zase pusinka zhoršila, vyčištění zoubků a vytrhnutí těch špatných pomohlo jen na chvilku. Znovu dostal antibiotika. A ano, teď je pusinka opět v pořádku, ale jeho ranní prášek jsem našla úhledně vyblinknutý na škrabadle. Asi si o braní léků myslí už svoje:).

Fifince také antibiotika a kortikoidy pomohly s pusinkou a lépe se jí jedlo, ale opět došlo ke zhoršení. Už velmi špatně jedla a tak byla dnes na čištění a trhání zoubků. Mám o ni strach, je to patnáctiletá osůbka...ale musím doufat, že bude všechno v pořádku a Fífince se uleví, pusinka se zahojí a zase bude baštit bez bolesti. Ráno jsem ji odvezla a po práci si ji na veterině vyzvednu. 

Arnoštek baští léky na uklidnění žaludku, přestal tak často blinkat a vypadá o něco klidnější. Přece jen už je to také kočičí dědoušek, tak se s problémy musí počítat.

Medušce se zhoršilo astma, dostala velký kašel, po kůře antibiotik je jí lépe, zase kašle jen občas - tak, jako dříve. 

Monetka, i přes hodně nemocné ledviny, má dobrou náladu. Ano, hodně zhubnul, srst po zimním ostříhání mu skoro nedorůstá, ale moc rád běhá venku, je takový činorodý, dokáže si říct o to, abychom mu pustili vodu z kohoutku, zaškrábe si na dveře ložnice ať už jde do ní nebo z ní, změnil i povahu - nechá se od nás hladit a vypadá, že mu to dělá dobře. Jsme moc rádi, že se stále drží, i když víme, že je to jen na krátkou dobu. Popravdě, po stanovení diagnozy jsem ani nečekala, že by tady dnes s námi ještě byl... Jsme vděční za každý den s ním a vypadá to, že i on si užívá každé chvíle svého života.

Vasilka se také velice rychle naučila několik "fíglů". Ví, jak si otevřít dveře od šatny, kam moc ráda chodí spát. Zcela drze na nás vždy škrábe, když chce do ložnice, je to takové rychlé ba úderné škrábání:) I to vypovídá o povaze Vasilky - je nebojácná, malinko drzá, úžasně mazlivá, krásná a naprosto spokojená. Dnes se mnou spala - ale spaní s Vasilkou znamená, že je její celá polovina polštáře, odkud se nehne, natlačí se ke mně a hřeje, co jen může, a to i tehdy, kdy mne polévají návaly horka a nejradši bych si dala led na obličej - místo toho mne vytápí tělíčko malé, sporé, ale velmi výhřevné:).

I když ne všechny dny jsou fajn a lehké, spíš naopak, přesto všechny naše kočičky milujeme a snažíme se o ně postarat co nejlépe. Nebylo lehké starat se o koťátka, ale mám dojem, že péče o kočičí seniory, často dost nemocné, je obdobně náročná. Bojíte se o všechny - u koťat, aby nechytla nějakou hroznou nemoc a aby přežila. U těch kočičích dědoušků a babiček doufáte, že jejich nemoci nebudou těžké a že Vám ještě neodejdou za Velkou Kočkou. U koťat hlídáte, jestli vůbec dýchají - tvrdě spící mimčo vypadá naprosto vytuhle:). U těch starých hlídáte to samé...

Všem přeji krásné a spokojené léto.

Všem Vám moc děkuji za pomoc.