KOČKY SOBĚ, z.s.

30/5

Květen pomalu končí...a jaksi má přijít léto. Jenže - jenže venku je bídně 10 stupňů nad nulou, prší, kam se podívám.

Kočičky mne dnes po příjezdu z práce nevítaly a nevítaly mne ani ovečky. Proč? Pršelo a bylo zima. Ovečky i kočky prostě spaly.

Protože jsme sami doma, neb páníček musí nějak vydělávat na konzervičky a granulky, je nám všem fakt parádní smutno. U mne to dnes jistily tři skleničky vína. Na otupění smyslů to není až tak špatné, hůř to, že citově ještě víc vnímám všechna HELP a SOS .

Šmarjá, lidi, proč jsme tak bezhoheldní a krutí? Co člověka přimějě k tomu, že se cítí až tolik nadřazený nad všechny živé bytosti a navíc těm "podřadným" dělá takové krutosti??? Je mnoho dnů v roce, kdy se opravdu stydím za to, že jsem člověk....

Nějak mi nestačí to, že malí Macíkové zdárně přibývají na váze a jsou naštěstí zatím zdraví. Nějak mi nestačí to, že ročně zachráníme několika desítkám  kočiček život. Chtěla bych mnohem víc. Ale po těch letech na to už nemám síly. Když si čtu zpětně ve svých poznámkách, divím se, co všechno jsem dokázala. Teď mi nějak opravdu došly síly. Lidi, Vy, co ještě můžete a CHCETE, PROSÍM, udělejete alespoň něco, ať se ti tvorové, které k  sobě člověk, nadřazený a úplně hloupý tvor, připoutal, mají alespoň relativně dobře. Ať je nikdo netýrá, nezabíjí a nemučí.

Děkuji.

Eva

27/5

O víkendu byl doma Jiřík s Růženkou, takže pánové (můj muž a Jiřík) opravili plot, kudy utekly ovečky, a nebylo to vůbec snadné, protože tato část plotu je v příkrém srázu. V neděli vybourali staré zařízení chléva. Růženka nejen zametla, vytřela a myla nádobí, ale hlavně česala a vyčesávala a hladila všechny příšerky:) Fotky jsou na FB.

V pátek ráno jsme museli zajet na veterinu s Murphíkem. Nemohl dobře chodit, zadní nožičky mu nedovolily odrazit se, aby někam vyskočil. Po těle má několik zhmožděnin, a ať jsme dumali (i s panem doktorem), jak jsme dumali, tak i s ohledem na to, že je najednou jakýsi plachý k chodícím lidem, nás nevyjímaje, asi ho někdo něčím pořádně přetáhnul. Bohužel, Murphy je jedním z těch, co si plot ven přelezou. Je to lehounký kocourek, jen 3,25 kg, a to bude mít v sobotu rok. Už je mu mnohem lépe. Dostal lék na bolest a antibotika na zánět. Opět začal s námi spávat v ložnici, kdežto Raulík se z ložnice už úplně odstěhoval a bydlí v zadní předsíni. Včera večer spinkal na škrabadle s Joeynkou.

Miminka od Macíka zatím moc pěkně přibírají a mají se k světu. Moc ráda bych o nich pokračovala psaním jen dobrých zpráv!

Zizík s Vavřinečkem si pěkně zvykají v novém domově......

Ovečky popásly trávu v oplocené zahradě a jaksi povídají, že by rády tu pěkně rostlou venkovní...tak od soboty po chvílích paseme:)

24/5

Kvůli koťátkám jsem zapomněla napsat, že v sobotu 18.5. odjeli no nového domova Zizík s Vavřinečkem, bráškové. Zizík je miláček mazlíkovatý, Vavřík se sice nelepí kolem krku jako Zizík, ale mazlík a postelový povaleč je také veliký. Zprávy o nich jsou zatím všechny v pořádku. Kocouříkové, buďte hodně šťastní a zdraví!!!

22/5

Dnes Macík porodila čtyři koťátka. Rodila sama, po poledni. Všichni jsou zatím v naprostém pořádku. Přeji všem, aby byli zdraví a šťastní!!!!

Dvě koťátka jsou po mamince - modrá s bílými tlapičkami, jedno je krásný mourek a patrně poslední je takový krásný bílomouratý strakoušek:)

16/5

Za poslední dny se až tak veliké kočkoudálosti neděly, spíš byly ovečkové - kamarádi nám zapůjčili travní ekosekačky, ovečky plemene Suffolk, sestřičky. U nás dostaly jména Matylda a Spíďa - hned po příjezdu se začaly činit a travičku zkracují:)

7/5

Víkend jsme prožili celkem klidně, starý skleník se přebudovával na případné útočiště, kam by před deštěm složily hlavu naše budoucí ekosekačky trávy. Kočičky si ze starého skleníku vytvořily jeden velký záchůdek, což se muselo všechno zlikvidovat, sundat nějaká čelní skla - a snad bude vyhovovat:) V sobotu byl umístěný Ondřej. 

Všechno vypadalo moc dobře, Ondra je takový pohodář, kliďas... I hlášení v neděli - že se mazlí, je v klidu, jí i používá WC, vše v pořádku. Včera navečer ale telefonát - že vzali Ondřeje ven na vodítku, Ondřej se vysmekl a utekl. Noví majitelé to mysleli dobře, byli si vědomi toho, že ho musí mít zavřeného, aby si zvyknul. Ale bylo jim ho líto, chtěl ven - a mysleli, že když je kliďas, vodítko ho udrží. Neudrželo. Tak jsme celý večer hledali Ondřeje, nakonec jsme ho uviděli, a po dalším lákání a volání i chytli a všichni tři jsme se vrátili domů. Lidé už Ondru nechtěli zpět - že jim není souzený a že by měli strach, že zase uteče...

Tohle naštěstí dopadlo dobře, ale ne vždy má kočička štěstí....

 2/5

Doufám, že je zima opravdu a natrvalo za námi. Kočičky si užívaly sluníčka, slunily se na dvorku, pobíhaly po zahradě, lovily kdeco a vypadaly naprosto spokojeně. Asi jako odměnu za vše jsme měli dnes ráno nachystanou snídani - na lince u rychlovarné konvice ležela krásná vypasená krysa:). Asi jsme zbabělci, ale ke snídani byla houska, krysa letěla do odpadkového koše.

Nemohu teď dávat nové fotky, jaksi trochu zlobí PC, ale snad bude brzy lépe.

Včera jsme jeli opět do obce Telecí, kam jezdíme krmit kočičky paní, co je dlouhodobě v nemocnici. Už jsme si zvykli, že krmíme víceméně neexistující kočky, jen když byl sníh, podle stop ve sněhu bylo vidět, že kočičky opravdu existují. Za celou dobu jsme viděli jen malého rezavého kocourka (paní tedy pravila, že je to dvouměsíční kotě a on to byl půroční klučík), 1,5 letého šedobílého kocourka Macíka jsme nezahlédli. Včera bylo všechno jinak. Jednak nás z okna uvítal majitel domu m.j. s tím, že ona paní se tam už nevrátí, protože neplatí nájem atp., navíc že kočky tam nechce, nemá je rád a ať si je hned odvezeme... Kupodivu se nám na trámu ukázal šedobílý Macík. Neváhali jsme a vzali milého Macíka domů. Má to jenom malinkou chybičku. Macík je holčička, a břazí k tomu.