květen 2021
25/5
Z FB:
U nás oslavil 22.5. své osmé narozeniny Davídek. Jeho maminka Macík i tři sourozenci - Nižík, Vladimírek a Charlottka našli hned nové domovy. Vladimírek, nyní Chmelíček, poslal na FB aktuální fotku a pozdrav z Olomouce, Charlottka to samé - ze Svitav. Maminka Macík by měla žít někde v Košicích, je to její druhý domov, bohužel napojení na její majitele skončilo úmrtím naší kamarádky Bedy. A krásný Nižík už nás zdravil od Velké kočky.
V pátek jsme byli s Nellinkou na kontrole v Hradci Králové u dr. teplé, všechno dopadlo dobře, jen se odebrala ještě další krev, tam výsledky dojdou až za delší dobu.
V pátek navečer také odjeli do nového domova Zorinek a Miuška. Zorinek z 250 gramů přibral za 3,5 týdne na krásných 750 gramů. Včera ho ale v novém domově trápilo blinkání, byl i u pana doktora. Snad to nebude nic vážného. A protože jakási paní v mezidobí mého psaní tady na stránky přivezla k psímu útulku ve Vendolí svou sedmiměsíční bytovou kočičku, že jsou na ni děti alergické - tak i ta skončila u naší hodné paní Moniky a nakonec se velmi skamarádila se Zorinkem a právě oba společně našli nový domov. Hodně štěstí, miláčkové.
5/5
Milí, konečně to vypadá, že jaro už zůstane, i když dnešní den je chladný a deštivý - a když jsem dnes mluvila s manželem po telefonu, říkal, že všechny kočičky spí. Však ony se proberou, jen jak přijedu domů - to už vědí, že bude krmení :)
Postupně probíhají nejen kastrace mladých koček, ale také "údržba" starých kočiček. Takže jezdíme na kontrolní odběry krví. Třeba v pondělí jsme byli s Nellinkou, té bude v červnu 15 let, už roky ji trápí Adisonova choroba a denně bere několik léků. Prozatímní výsledky dopadly dobře, ještě se čeká na test slinivky, to se posílají krve na odborná pracoviště - v tomto případě do Plzně. A taky jsme brali Fífinku, té bude brzy 16 let. Po zánětu ouška se mi nezdá úplně ve formě. trochu začíná vylézat hřbítek, ale Fífinka měla krve v pořádku, i štítná žláza dopadla výborně. Váží skoro pět kilo, tak asi jen mění stavbu těla a povahu kvůli stáří. Je ale pravda, že jsem ji už dlouho neviděla hrát si. Ráda si občas honila myšku nebo balonek po kuchyni a lítala za hračkou jako kotě. Teď už ji to dlouho nenapadlo. Připadá mi trochu nervozní, často chce pustit do ložnice a hned zase vypustit ven, a to opakuje. Jako kdyby nevěděla, co chce. Ještě s námi v pondělí jela Anička, malinko jí mokvala ranka po kastraci, tak dostala depotní antibiotika. A brali jsme i Alzíka, od dubnové virozy ho trápí vleklá rýma, tak se braly stěry a posílaly na bakteriologickou kultivaci. A po návratu domů jsem zjistila, že má Blanička na bříšku nějakou ranku, měla tam slepené chloupky a nechtěla si nechat na to vůbec sáhnout, bolelo ji to. Takže cesta opět na veterinu s Blaničkou. Musela se o něco napíchnout nebo ji někdo kousnul, prostě na bříšku ranka, ne hluboká, ale větší jak padesátikoruna. Nakonec jsme se dohodli, že se rána seřízne a zašije, aby se lépe hojila - i ponechali jsme Blaničku na veterině a jeli domů - a za pár hodin jsme si pro ni jeli. Bříško vypadá klidně, ale má asi 6 centimetrovou ranku. Dostala dlouhodobá depotní antibiotika a doufáme, že se to dobře zahojí. Včera byli na plánovaném zákroku trhání zoubků Liborka a Čestmírek. U Liborky jsem měla trochu obavy, jestli ji nezlobí ledviny, dost za letošní zimu pohubla (brzy jí bude deset), ale vše bylo v pořádku. Vytrhla se jí poslední zbývající stolička. Zajímavé, že maminka Liborky - Kavánková - má zoubky jako mladice.... Obě "holky" se k nám dostaly na podzim roku 2011, byly tehdy vyhozeny na kravín v Poličce, Liborka byla ještě malé kotě a Kavánková se o ni dost bála. Ani jedna nemá ráda cizí lidi, bojí se jich a utíkají před nimi, nikdy ani umístit nešly. Čestmírkovi se měly trhat zbývající dvě stoličky, ale pan doktor při revizi pusinky zjistil, že má plno zoubků ulámaných a zarostlé kořeny, tak je všechny vytrhal, aby Česťu nebolela pusinka. Čestmírkovi by letos mělo být 11 let - k nám ho dovezli před necelými dvěma roky v odpadkovém koši. V kontrolách krví, kastracích i revizích zoubků teď budeme nadále pokračovat, přece jen je u nás spousta starých kočiček, a mnoho z nich má svoje vleklé či akutní problémy a choroby. Letos se absolutně necítím na to, že bych zvládla ještě odchovy koťat, takže když bylo potřeba pomoci jednomu malinkému vyhozenému koťátku, naštěstí mi pomohla naše kočičí víla Monika. Malinký Zoro u ní velmi prosperuje, už se naučil i pěkně papat, z 250 gramů má 360 a navíc ho má zamluveného jedna milá rodina. Nabídly se mi celkem tři hodné paní, které by, pokud bude třeba, vzaly někoho do dočasné péče.
Proběhla dubnová aukce, moc děkujeme Vám všem, kdo jste nám díky ní pomohli. A moc děkujeme Evičce Mencové za její uspořádání. Nebýt Vaší pomoci, nikdy bychom nemohli poskytnout kočičkám přechodný azyl či v některých případech (u těch, které jsou plaché, staré či nemocné) vlastně domov. Naše životy jsou zcela podřízeny starání se o kočky. Nejen životy, ale i celý dům.
