Milí, i když jsem myslela, že dnes nedokážu psát o smutku, tak mne tak zahltil, že okamžik rozhodnutí - a jsem tady.
V pátek odpoledne jsme nechali odejít Sluníčko. Byla tma, Sluníčko zapadlo. FIP. V sobotu m.j. jsme brali na krve Dobromilka. Hlemýždě Dobromila Maxima (prvně Hlemýžďku Dobromilu Maximu, než jsme zjistili, že je kluk). Poslední dny začal moc spinkat, nechtěla jsem ho 40x denně zabít, protože prohání Brigittku a ostatní kočky, protože čůrá absolutně všude, protože mu chybí hodně závitků a je "hloupej"..... Po konzultaci o všem jsem mu nechala dát Zylexis, podvakrát mu velmi pomohl. Jenže, když už kočička odchází, dokáže Zylexis opak - urychlit odchod a my včera pozdě večer jeli na veterinu a přijeli jsme sami.... Dobroušek odešel - na FIP. Byl to KAMARÁD mého muže. Byl výjimečný svou povahou, svou chůzí, svýma nejkrásnějšíma očima, svou "spalchovací" povahou. Byl. Už není s námi, ve věku 2,5 roku odešel asi zase nahánět Brigittku.
V dobrém úmyslu si vezmete kočičku, i když Vás to táhne k pejskům, přesto fenečce pořídíte kočičí kamarádku, kterou by jinak utopili.....a protože chcete zvířátkům dopřát jen to nejlepší, začnete studovat knihy. Články. Postupně internet. Kočička Vás po nádoru mozku brzy opustí, ale Vy už víte, že koťata mají být dvě. A tak si donesete Liušku druhou a Julinku. A studium, informace, to všechno Vám leze do hlavy....Co když to jedna z nich nepřežije? Pak ta zbývající bude moc smutná, a tak dospějete k názoru, že je nejlepší pořídit kočičku třetí, aby zůstaly dvě, kdyby.... Jenže místo třetí máte najejdnou dvě další a pak pátou, psychokočičku, postiženou, z klece.... A pak už začíná "pohádka" depozitování. Vždyť těch chudáků je TOLIK!!!!! Roky běží, běží kolem Vás i stovky kočiček.
Jenže - jenže příjdete na to, že i když mnoha kočičkám pomůžete, tak trápíte ty, které jste si vzali, že jsou jen Vaše. Nejsou k umístění, jsou to Vaše kočičky, které milujete a které milují Vás a nikdy nikomu dalšímu byste je nedali, protože přišly jako Vaše kočičky. A tak je roky vystavujete nebezpečným chorobám. Roky je vystavujete tomu, že musí soupeřit s dalšími kočičkami o Vaši lásku a přízeň. Vy víte, že je milujete, ale ony chtějí ubezpečení, že opravdu Vaše jsou a nikdy je nikam dál nepošlete.
Umře Vám jedna z nich na nemoc ledvin. Moc a moc Vás to bolí, ale víte, že tohle mohla dostat tak jako tak.
Další Vás trápí záněty dásní, protrpíte s ní mnoho chvil, mnoho bolesti, dáváte měsíce léky, před i po vytrhání zoubků.
Pak příjde rána - Liuška druhá hubne. Chřadne. Teprve jí táhne jedenáctý rok. Je to vůči vašim kočičkám FÉR????!!!??? Má cenu jeden život oproti dalším stovkám? Ve statistice asi ano. Pro Liu určitě ne.
Depozitujte, ale v rozumné míře. Snažte se do depozitování zapojit co nejvíce lidí. A sama vím, že je to takřka nemožné.
Jenže - jenže co asi tak by řekla Liu?????
Že chtěla mít tu svou osobu, toho svého člověka a tím i vesmír jen sama pro sebe....
Eva
V pátek odpoledne jsme nechali odejít Sluníčko. Byla tma, Sluníčko zapadlo. FIP. V sobotu m.j. jsme brali na krve Dobromilka. Hlemýždě Dobromila Maxima (prvně Hlemýžďku Dobromilu Maximu, než jsme zjistili, že je kluk). Poslední dny začal moc spinkat, nechtěla jsem ho 40x denně zabít, protože prohání Brigittku a ostatní kočky, protože čůrá absolutně všude, protože mu chybí hodně závitků a je "hloupej"..... Po konzultaci o všem jsem mu nechala dát Zylexis, podvakrát mu velmi pomohl. Jenže, když už kočička odchází, dokáže Zylexis opak - urychlit odchod a my včera pozdě večer jeli na veterinu a přijeli jsme sami.... Dobroušek odešel - na FIP. Byl to KAMARÁD mého muže. Byl výjimečný svou povahou, svou chůzí, svýma nejkrásnějšíma očima, svou "spalchovací" povahou. Byl. Už není s námi, ve věku 2,5 roku odešel asi zase nahánět Brigittku.
V dobrém úmyslu si vezmete kočičku, i když Vás to táhne k pejskům, přesto fenečce pořídíte kočičí kamarádku, kterou by jinak utopili.....a protože chcete zvířátkům dopřát jen to nejlepší, začnete studovat knihy. Články. Postupně internet. Kočička Vás po nádoru mozku brzy opustí, ale Vy už víte, že koťata mají být dvě. A tak si donesete Liušku druhou a Julinku. A studium, informace, to všechno Vám leze do hlavy....Co když to jedna z nich nepřežije? Pak ta zbývající bude moc smutná, a tak dospějete k názoru, že je nejlepší pořídit kočičku třetí, aby zůstaly dvě, kdyby.... Jenže místo třetí máte najejdnou dvě další a pak pátou, psychokočičku, postiženou, z klece.... A pak už začíná "pohádka" depozitování. Vždyť těch chudáků je TOLIK!!!!! Roky běží, běží kolem Vás i stovky kočiček.
Jenže - jenže příjdete na to, že i když mnoha kočičkám pomůžete, tak trápíte ty, které jste si vzali, že jsou jen Vaše. Nejsou k umístění, jsou to Vaše kočičky, které milujete a které milují Vás a nikdy nikomu dalšímu byste je nedali, protože přišly jako Vaše kočičky. A tak je roky vystavujete nebezpečným chorobám. Roky je vystavujete tomu, že musí soupeřit s dalšími kočičkami o Vaši lásku a přízeň. Vy víte, že je milujete, ale ony chtějí ubezpečení, že opravdu Vaše jsou a nikdy je nikam dál nepošlete.
Umře Vám jedna z nich na nemoc ledvin. Moc a moc Vás to bolí, ale víte, že tohle mohla dostat tak jako tak.
Další Vás trápí záněty dásní, protrpíte s ní mnoho chvil, mnoho bolesti, dáváte měsíce léky, před i po vytrhání zoubků.
Pak příjde rána - Liuška druhá hubne. Chřadne. Teprve jí táhne jedenáctý rok. Je to vůči vašim kočičkám FÉR????!!!??? Má cenu jeden život oproti dalším stovkám? Ve statistice asi ano. Pro Liu určitě ne.
Depozitujte, ale v rozumné míře. Snažte se do depozitování zapojit co nejvíce lidí. A sama vím, že je to takřka nemožné.
Jenže - jenže co asi tak by řekla Liu?????
Že chtěla mít tu svou osobu, toho svého člověka a tím i vesmír jen sama pro sebe....
Eva
