KOČKY SOBĚ, z.s.

29/11

Přeletí pár dnů a vše je jinak. V úterý 26/11 večer jsem našla v pelíšku velice nemocnou Brigittku, bohužel ve středu 27/11 zemřela. Ještě jsem se s tím nesrovnala.

Habřík nejen rýmuje, poslední tři dny se rapidně horší, ráno jsme byli na krvi, čekáme na výsledky...

Noví v přední předsíni - kocourci Buřtík, Mikešek a Lumpík jsou celkem v pohodě, Lumpík sice vždycky čeká, až se příjde mazlit Mikešek a teprve pak se odváží, ale mazlí se rád. Zato kočičky - Kamilka jako kdyby nebyla, je stále zalezlá, Micku jsem zahlédla třikrát, a to i tehdy honem mizela z očí....

 25/11

Takže, malinkaté doplnění dění u nás doma. Na víkend přijeli Jiřík s Růženkou - a dovezli "kočkodort", jehož fotečku přkládám: 

Pravda, dortík chutnal nejen nám lidem, ale i dětičkám:) zejména ocásek kočičky - tedy jitrnička:) Kočičky jakž takž dobrý, Habřík rýmuje, takže krom tabletek kapeme do nosánku. Marušku a Sašenku trápí velké zahlenění, zkouším homeopatika.... Bentiti bojuje s kašlorýmou celý podzim, tak nějak nic nového. Hůř s Brunečkem, stav moči se nelepší, naopak - čili ATB patrně nezabírají. Po domluvě s panem doktorem jedině opět vzít krev... Což není jednoduché, Bruno je velký plašánek. Ale nic jiného nám asi nezbyde, jí málo (i když dostává calopetku), nechce ani v létě oblíbenou konvalescentní kašičku. A stále hubne a hubne. Docela se začínám obávat, aby nás netrestala suchá Fip.... No, uvidíme!!!! Je třeba myslet pozitivně! Jinak - jinak jsme se - neplánovaně, ale potřebně - rozrostli o pět "dětiček":):) Jsou v přední předsíni, Buřtík vysedává na škrabadle, ráno mi i něco povídal, Mikešek sem tam sedí na lednici. Kamilku s Mickou jsem od večera neviděla, pátý kocourek, jehož jméno jsem zapomněla je zalezlý za lednicí. Ale v noci spapali konzervu, kuřátko, ujedli granulek, použili vzorně záchůdky. Ráno tam byl docela i nějaký šrumec, ale jak jsem otevřela dveře, tak Buřtík hopsnul na škrabadlo, zaledničkový kocourek vlítnul za lednici a tvářili se, že nejsou. Snad se nebudou prát!! Bude to pomalé zvykání..... Eva

22/11

Dnes je to půl roku, co mi muž volal do práce, ať jedu domů, že Macík rodí.... Takže, děti naše malé - Chmelíčku (Vladimírku), Nížo, Davídku a Chralottko, všechno nejlepší k půlnarozeninkám:) - a mamince Macíkovi taky posílám pusinku! Doma zbyli Davídek s Charlottkou, oba hodně vyrostli, Davídka si na první pohled pletu s dospěláky. Je to nádherně sytě vybarvený moureček a já doufám, že nastane doba, kdy sem dám i nové fotky. Charlottka je na první pohled úplně obyčejná bílomourinka, ale na ten druhý už člověk vidí bílou pisinku s tmavou korunkou - prostě naše malá princeznička, která se stále víc a víc mazlí, ale s koťaty dokáže lumpačit jak dvouměsíční mimino....

Dala jsem do nabídky kočiček malou mourinku, koťátko, co vyrůstá v truhlárně, kde vyrostla ostatní koťátka, třeba náš Entík... Kdyby někdo toužil po mazlivé kočičce, volejte! Je to jedináček, teď zhruba dvouměsíční a moc by potřebovala svůj domov.

Bruneček opět marodí, v létě bral dlouhodobě antibiotika, protože měl někde v tělě veliký zánět. Uzdravil se, nabral a byl v pohodě. Teď zase začal hubnout, ve středu se vyčůral v obýváku na koberec - u něj naprosto neobvyklé, pokud může, venčí se zásadně venku či na uhlí... Moč vyšetřil pan doktor, Bruneček dostal opět antibiotika. Snad pomohou i tentokrát.

Tomášek naznal, že nebude jíst žádné okyselovací prostředky na močové cesty. On nepapá granulky, takže veškerá snaha je v dietních kapsičkách a uropetce. Kapsičky, které měl rád, přestal jíst. Tak se zkoušely jiné, i konzervičky, že si je mám sníst sama.... Chvíli vydržel, že jsem mu dávala Uropet pastu. Teď už jen jak vidí, že se k němu blížím ( a pastu můžu maskovat jak chci), zdrhá, že to fakt jíst nebude. Když ji přidám do normální kapsičky, přičichne a odchází. Tohle bude ještě dlouhý boj! Kdyby byl sám, vyčkám, až bude mít opravdu hlad a on by to nakonec i spapal - ale v našem jídelním systému je to složitější. I ostatní kočičky potřebují jíst, takže dostávají na mističky...a tak se má Tomík kde přiživit:)

Jak jsem psala níže, Gumídek, Kapřík a Entík mají být přeočkováni, plánovala jsem je vzít k doktorovi zítra, jenže  ránní Entíkovo kakání bylo dost řídké. Sice hned odstal Probican, ale zatím nevím, jestli šlo o dietní chybu (nějaká jetá myš a spol.) nebo ho trápí bříško.

Jinak - večer mne popadl děs a hrůza, páčto Raulík měl blechu. A to dostal 16.11. Fipron, přesto jsem našla bleší trus i živou blešku. Zatím jsem udělala co šlo - nastříkala ho Effiprem, což se mu ne až tak líbilo, ale je to nesmírně hodný kocourek, tak držel velmi statečně. Pak jsme dlouho česali, to Raulík miluje a byl potom spokojený. Dneska to musím probrat s vetem - jestli použít odblešovací tabletu nebo Stronhold ev. obojek... Joooo, blechy, černá noční můra...:(

Sluníčko se objevuje v ložnici už hodně málo, prý je veliká kočička, která potřebuje hlavně volnost. Na jednu stranu jsem ráda, že se dětičky osamostatňují a například ráno v půl páté nebudí, ale na druhou stranu v ložnici prostě chybí:)

Včera u nás opět pršelo - a ne málo - takže zase jako vždy - ťapičky, ťapičky, ťapičky. Hodně a všude. Pořád. Člověk co jde utře a než se stačí otočit, je to všechno zase ozdobené neotřelým vzorkem:)

Milí, přeji všem pohodové dny, užijte si volného víkendu. Mě čeká víkend podivný, úplně klidně bych ho natáhla pár let nazpět:):)

18/11

Čip, vždy vlídný a hodný, který miloval krájení masa na lince, který se velkou měrou podílel na výchově Hermínky, tak tenhle moc hodný kocourek v pátek 15.11.2013 přešel na druhou stranu..... Čipíku, Čipánku, byl jsi moc hodný a máme Tě moc rádi!

14/11

Svatěnku opravdu moc chválím, včera tvrdila, že už je velká zdravá kočička a bude si bydlet mezi ostatními kočičkami. Nakonec ale večer vklouzla do ložnice na svoje oblíbené místečko a spinkala a spinkala... Byla moooc vyběhaná:). Papá normální jídlo, ale když jsem nesla trochu kašičky pro Čipa, hned povídala, že by si ráda taky trošku dala - samo, že taky dostala:)

S Čipíkem je to prostě a jednoduše moc špatné. I když se v pondělí po vytrhání špatných zoubků zdálo, že by mohl začít papat, opak je pravdou. Dostává infuze, v úterý sám slízal trochu naškrábaných jatýrek, včera večer odmítal všechno, až potom vypil trošku Tatry. Ráno ale už ani tu nechtěl, krmení stříkačkou bez efektu. Odmítá to, a co má v pusince, tak skoro všechno vyplive. Sice se snažíme, ale vím, že už v srpnu byly výsledky krve moc a moc špatné, tak vlastně ty tři měsíce dostal k dobru. I když se někdy zázraky dějí, tak tady se obávám, že se zázrak konat nebude.

Gumídek nás velmi mile překvapil, jaký je to samostatný kocourek. Dům měl prohlídnutý záhy po svém návratu, a dnes ráno mě zase potešil. Slyšela jsem ho mňoukat na půdě, asi mne viděl na dvorku a chtěl za mnou - pobíhal po okraji půdy a pomňoukával. Nevolala jsem na něj, ale chtěla jsem jít nahoru na půdu a zavolat ho, aby věděl, kudy správně dolů....ovšem než jsem to udělala, už byl Gumajz v kuchyni a ládoval se konzervičkou. Je opravdu už velký chytrý kocourek. Ani v ložnici nechce spát, že je lépe v "cedníku" na škrábadle mezi ostatními. Čeká ho přeočkování, stejně tak Kapříka s Entíkem a budou mít všechna koťat plná očkování za sebou.

Ohledně očkování kočiček jsem mívala jasno tak první roky "chovu" koček. Pak přišlo několik špatných zkušeností a byla jsem s ním opravdu moc opatrná. Letošní jarní viroza s panleukopenií mne utvrdila v tom, že očkovat mám. Hmmm, po dalších podzimních zkušenostech v tom mám opět zmatek a opravdu si skálopevně za nutností očkování nestojím. Ale to by bylo na moc dlouhé psaní.

Dětičky se začaly opět děsně ládovat, nestíhám naplňovat mističky jídlem. Samozřejmě, že stále vede v "jedlosti" maso. Nejvíc syrové a pak samo obvyklé vařené kuřátko. Přidávám k němu rýžové vlasové nudle nebo rýžová malá kolínka. Dřív jsem zavářela drobet rýže nebo event. nudliček, ale není nad rýžové těstoviny. Jsou v tu ránu vařené a navíc - kočičkám chutnají a vždycky všechno pěkně spapají. Sem tam přidávám i mrkev, ne vždycky, protože když ji mají několikrát po sobě, jsou schopné ty malé kousíčky mrkve nechat na míse. Minulý týden jsem obejdanla tetrapacky Bozita - 64 ks. Hmmm, i když přidávám kapsičky, vydržely ani ne čtyři dny:( Dneska dovezla PPL do práce další zásilku, tentokrát jsem objednala 112 "krabiček", tak jsem zvědavá, jak dlouho vydrží.... Balík leží dole pod schody, má 46 kilo. S tím sama nehnu, takže buď dojede Pavlíček a pomůže mi s ním nebo to rozbalím a po částech odnosím do auta. Věřím, že konzumace bude mnohem snazší než dovoz jídla pod pusinku:) Taky musím vyzvednout další pytel granulí, už jsem ráno hrabošila na dně. Možná by bylo mnohem lacinější kočičky šatit:):):)

Andulka si velmi oblíbila Pavlíčka, každý večer mu hupsne v posteli na hruď, nechá se hladit až do usnutí....a pak má manžel problém s tím, jakže se vlastně vyspí sám. Vůbec z Anduličky máme velikou radost, je v naprosté pohodě, i bych řekla, že tak 40 - 50 dkg nabrala od té doby, co se jí ulevilo od zoubků. Svoje každodenní tabletky bere ne až tak dobrovolně, ale naprosto ukázkově. Nedělá scény, jen na mě občas kouká - A to dneska taky???? Dneska NE!!!, ale pak je oba dva spolkne a je paráda. Dobromilek sice taky denně užívá léky, s ním je to trošku horší, má neustále nateklý krček a tak polknutí mu občas dělá problémy a musíme tabletky dávat nadvakrát a někdy se docela navztekáme:)

Budu muset na veterině opět vyzvednout protibleší pipetky, protože přes všechna moje opatření se trochu vyplnily moje obavy ba hrůza z blešek. U pár kočiček jsem našla bleší trus, byly i alergie na bleší kousnutí, tak od léta po měsíci "odblešujeme", jenže na některé kočičky prostě pipetky nefungují, tak jsem začali používat jakési antibleší tabletky. Má to všechno malé háčky - ošetřit ve velkém všechny kočky je docela děs běs a pak zaplatit antiblešidla měsíčně na cca 70 kočiček je taky děs běs. Ale jinak to opravdu nejde. Taky už se zase blíží odčervovací akce, to je némlich ba přímo ausgerechnet to samé co s odblešováním. Všechno to starání se o kočičky je dost náročné. Copak, člověk zvládá kdeco, kalamity ťapkovací, kdy opravdu během jedné noci kočičky zablátí celý domov po všech stránkách - podlahy, škrábadla, gauč, linku, a to jak nahoře tak dvířka, protože se nahoru skáče s přírazem tlapek. Teď koťata objevila, že zeď v zadní předsíni za jedním kočičím wc se nádherně odlupuje, když jí tlapkou pomohou. A tak tlapičkami pomáhají, já neustále zametám a brzy uvidíme, z jakého druhu cihel či kamenů zeď je:) Ale pořád ta práce není nic proti tomu, když člověk bojuje proti nemocem, a nakonec prohrává. Tohle se nikdy nenaučím pořádně zvládat.  

13/11

 Svatěnce je mnohem lépe. Od víkendu už dokonce sama papá konzervičky a kapsičky, jinak jedla jen svoje kašičky a speciální výživu... Ale už chce pouštět ven - vždycky si čtvrthodinku venku pobíhá a vrací se zpátky do ložnice.

1/11

A je to tady, předposlední měsíc roku už začal. Uběhne to a budeme slavit Vánoce....

V pátek 25.10. odjel do nového domova asi pětiměsíční kocourek Imbusek. Ani jsem nestačila o něm napsat. Prostě se k nám nastěhoval. Prvně jsme ho vídali běhat venku a domnívali se, že asi něčí je. Patrně nebyl, nikdo se po něm vůbec nesháněl. Imbo byl kouzelný, jak se vzal do náručí, okamžitě hledal místečko, kam by se přicůcnul, když byl s námi v posteli, tak alespoň žužlal ruku:) Nepobyl dlouho a hned si ho našla bezva rodina. 

Tady je Imbusek, nyní Myšík, už ve svém novém DOMA.

V sobotu 26.10. byl plánovaný odvoz Macíka do Prahy k Jiříkovi a Rů. Trošku se odjezd zkomplikoval, Svatěnce bylo moc špatně, dýchala otevřenou pusinkou, moc a moc slinila - takže prvně k veterináři, kde dostala několik injekcí a pak nabalit Macíka a odvézt ji. Macík si ve svém novém domově také krásně zvyká, nejen na spolubydlící kočičky, ale i na pejska - fenku Máju. Tady fotečka, kterak Macík papá s ostatními:

Zleva od škrábadla třibarevka Mimísek, pak Jiřinka, pak je "náš" Mikeš, záda mourečka jsou Vilíkova, pak je Ferda a vpravo nahoře "náš" Macík.

Tolik k tomu, co se povedlo. A co bylo špatně? To, že Svatěnce bylo čím dál hůř, v úterý se dělaly rentgeny i krevní rozbor. Od úterý přestala i pít, takže byla pár dnů pouze na infuzích, až dnes se mi konečně začíná trošku líbit, začala sama pít i snědla trošku kašičky. Stále jí opakuji, ať se snaží, že ji venku čekají její oblíbená místa. Miluje poletování venku, šplhání na všem možném i nemožném....

Taky přišla špatná zpráva od Jitušky, že Dimík 29/10 v 17 hod. odpoledne zemřel. Dimíček byl ještě kotě, 13.7.2013 jsme ho spolu s Elí k Jitušce vezli (koťátka z Květné). Elí je v pořádku, jen krásný modrý Dimík už tady není.

Blinkavka doma snad už odezněla, kočičky pěkně dlabou, ale pár jich ještě trápí nějaká rýma. Iriska se z operace očička rychle zotavila, a i když má v ráně stále stehy, které se budou vytahovat až ve středu, tak už chodí bez límce a je moc a moc mazlivá. No, to je slabé slovo. Miluje hlazení, miluje, že dá člověku plno pusinek, olíže mu nos a když je opravdu v ráži, tak i trošku kousne:) Je to fakt miláček a zlatíčko. Sice ji bude čekat ještě kastrace, ale to až bude rána po oku zcela zahojená.

Ráno Maruška opět poblinkávala, zase polyká plno vzduchu, za chvilku jdeme na veterinu jak se Svatěnkou, tak s Maruškou....