KOČKY SOBĚ, z.s.

24/11

Milí, dnes je mi už docela dost let 49 roků.... Prostě tu padesátku totál ignoruji, úspěšně, už několik let. Od pondělí do včerejška jsem byla spolu s Liduškou z Opuštěné kočky Polička na odchytovém kurzu v Brně, abychom nadále mohly pokračovat coby útulek.

Co mi to přineslo? Krom toho, že jsem se snažila veškeré informace vstřebat a uchovat, tak akorát to, že jsem nevyspalá, bolí mne hlava, mám o mnoho tisíc míň v peněžence, ale mám "papír na firmu" :-)

Manžel to s kočičkami doma zvládnul výborně, naučila jsem se i něco nového, což není nikdy na škodu. ale jsem ráda, že už jsem doma.

Když jsem večer obírala maso z vařeného kuřete, říkala jsem si, že jsem jak papiňák- ale opravdu netuším, jestli "mladá generace" ví, co je papiňák....

Takže jsem si říkala, že si založím "blog". Evidentně jsem si to samé říkala někdy v pravěku, páč to po mně chtělo jméno, pak heslo atp...... Pravěk fajn, ale já si prostě všechno nepamatuji.

Takže přidávám sem to akutní, co se mi dnes večer honí hlavou a evidentně se mi plno věcí bude honit hlavou dál....tak to sem zase někdy vložím.

Můžu mluvit s kým chci, ale u nás, "na dědině" až tolik lidí není, a já to nemám až tak dál kam ventilovat, tak - prosím - buďte shovívaví. Jsem obstarožní dáma (která se ale sem tam cítí na dvacítku), kerá by byla moc ráda, kdyby se alespoň zlomek jejích starostí nějak dotknul mladého českého osazenstva. A navíc si nemyslím, že všechno je aplikovatelné jen na kočky.

Obecně  - jsme lidi, máme se víc jak dobře (však si vezměte, co jídla se vyhazuje z obchodních domů a podobně)....

Jsme lidi - a lidi by se měli starat nejen sami o sebe, ale i o zvířata a přírodu. O to, co po jejich generaci zbyde ganeraci další. A další... Kdyby  se před námi nikdo nestaral, tak bychom TEĎ např. neměli lesy. Chceš les? Vysaď stromky. - Tvoje děti resp. vnoučata budou mít LES - tedy krajinu či dříví či majetek.

Myslíš jen sám na sebe? Jak chceš - ale komunitě - lidstvu - jsi celkem na obtíž. Jsi sice jedinec, ale když nedáš vůbec nic celku, pak jen obtěžuješ..... a proto:

"Milí, dnes je mi 54 let..... spoustu let, kdy mi je "49".... Nechci zatím vůbec vzít věk "padesát" na vědomí, i když to zní divně. Necítím se na padesát a víc. Někdy tak na třicet, někdy na sto.... Ale jako ženě je mi "padesátka" totál vzdálená :(

Zkoušela jsem se připojit na "blog", bezvýsledně, pořád mi to hlásí nějaké kravinky:(

Lidi, je mi nějak ouvej. Ze všeho. Nejsem úplně normální ženská. Navíc nejsem ani normální "kočkobába". Jo, dýchala bych za kočičky, co mám doma, ale na druhou stranu vím, ba jsem si jistá, že víc jak 99 % opuštěných koček nejsem schopná pomoci. Ale nejsem ani schopná vymýtit snad sto podivných věcí, co podporují přemnožení a ctím pádem svým způsobem i týrání koček.

Absolutně nemohu souhlasit s "krmičkami". tedy s lidmi (v absolutní míře ženami), kdo chodí s kastrůlky a jiným náčiním den co den krmit toulavé kočky, aniž by tyto krmené kočky nechávaly kastrovat - nemyslím kocoury, to je trochu jiná oblast, ale hlavně kočky.

Je to docela blbý, když sama zachraňuji resp. se snažím zachraňovat kdejakou kočičku.... jenže když se plachá a venkovní kočičí stvoření krmí, pak samice - tedy kočky "matky" mají dost sil zabřeznout a vyvést mláďata. A kam tohle vede? K další a další populaci plachých koček, které dál a dál rodí....

Vím, zní to krutě, bezohledně, ale nevidím jiné cesty, než dávat kastrovat minimálně samičí pohlaví a - zejména - volně žijící kočky nekrmit. Bez krmení přežije málokterá kočka.

S krmením hodně. Jo, zní to pěkně - krmíš, malá koťátka nestrádají, přežijí...a dál????? Kdo se bude starat o nové jedince, kteří se, samozřejmě, budou dál množit,  protože je dostatek potravy? Netvrdím, že správné a vhodné potravy, ale evidentně dostatečné.... Z kolonie o pěti kočkách je za dva roky neuvěřitelné množství koček, pak "krmička" přestane fungovat a místo toho, aby bylo tzv. "v úzkých" pět koček, jich je najednou přes padesát. Víc jak padesát jedinců trpí hlady, protože nedostanou misku prapodivné polívky s kolínkama, kolkolem dokola žádná myš k chycení, přijdou nemoci a kočky houfně hynou.

Lidi, šmarjá, když chcete přikrmovat venkovní kočičky, vezměte na vědomí, že nekrmíte jen ty, co vidíte, ale několik budoucích pokolení. Prostě bez kastrací to absolutně nemá cenu!!!!

Krmte, ale ve spolulráci s nejbližším útulkem, který by Vám měl dát radu, jak dál postupovat. Můžete se domluvit na odchytu koček a jejich následné kastraci a opětovnému vypuštění kastrovaných koček na svou lokalitu.

Byť to zní šíleně krutě, tak krmení nekastrovaných koček jen přispěje k dalšímu utrpení. Utrpení mláďat, která se krmené plaché venkovní kočce díky Vašemu krmení narodí, která díky Vašemu krmení přežijí - a pak? Pak co? Krmili jste 20 koček a během pár měsíců jich je šedesát. Stále máte dost peněz na kočičí polívky? Stále máte dost sil na spousty krabiček a jiných krmících nádob? Jak myslíte, za dva roky už ty nádoby neuvezete ani v autě. Kočky se tak pomnoží, že Vám na polívkové krmení nebudou stačit peníze. Budete jen přihlížet, že k miskám chodí míň a míň koček. Proč? Protože zatím pořád a ještě Matka Příroda funguje. Kde se co moc přemnoží, hodí tzv. granát - tedy nějakou jo fujtajbl chorobu a počet koček výrazným způsobem zredukuje. Co to je? Prostě většina kočiček umře. Ne bezbolestně, ale obvykle v dost velkých bolestech kočičky poumírají, v zákrytu, neviditelné, ani je nenajdete....

Ne vždycky je pomoc to pravé, co daný druh požaduje.

Takže - jestli chcete pomoct kočkám - nekrmte, nedáte-li alespoň samice kastrovat.

Nekrmte, pokud si nemůžete mláďata vzít a najít jim domovy (a že se opravdu dokážou rozmnožit!!!)

Krmte jen v případě, že kočičím holkám zajistíte kastraci. Pak je vše podle mne OK. Nezajistíte sice rvačky mezi kocoury, ale kolonie koček se nebude rapidně rozrůstat. A že byste měly (vy krmičky) strach, že kočky vymřou? Tak to opravdu nehrozí. Bohužel, mezi námi žije obrovská spousta nekastrovaných kočičích holčiček,  které "díru" v koťatech dokážou zaplácnout, že byste se divily... Nebo divili?

Neberte to jako útok PROTI kočkám. Naopak! Čím menší bude populace, tím lépe se o každou kočičku postaráme.

A každá kočička - kocourek jsou super bytosti. Bytosti mezi nebem a zemí. Bytosti, které nám dokážou velmi zpříjemnit život. Dokážou pochytat nebezpečné hlodavce a uchránit naše obydlí, byť by nebezpečným hlodavcem měla být hračka v podobě třeba myšky.

Kočky byly průvodcem života člověka a nejen, že mu zpříjemňovaly život svou přítomností, ale tím, že hubily hlodavce, člověku dávaly bezpečí a život....

Kočce jako takové jsme coby lidstvo mnohé vděčni a je jen a jen na nás, jak to bude dál. Mor teoreticky není, ale je spousta chorob, před kterými nás naši kočičí miláčkové mohou uchránit. Proč my nejsme schopni uchránit je před sebou samým a před námi? Dejte své kočky kastrovat a nezvětšujte pole nekastrovaných bezprizorních jedinců.

Stále se nějakým způsobem hlásíme k Západu, jejich filozofii, demokracii.... U nás - v našich končinách - kočka nikdy nebyla - na rozdíl od psa - jatečným zvířetem. Vždy to byla ochránkyně obydlí, protože pokud dokázala držet myši v uctivé vzdálenosti od chalupy, držela i lidi v chalupě naživu - měli co jíst. Pokud zklamala, myši sežraly obilí a lidi opravdu neměli dát co do hrnce a umírali hlady.

Když byl mor, který roznášely zejména krysy, jen kočkovité šelmy si s ním uměly poradit.

Mějte vždy na paměti, že po dlouhá statisíciletí si člověk kočky vážil, držel si ji u obydlí, aby sám přežil.

Mějte vždy na paměti, že týrání (mezi něž patří i hladovění) je týrání zvířete s následným trestem.

Mějte vždy na paměti, že jste povinni se o živého tvora adekvátně postarat a že týrání je trestným činem.

Mějte vždy na paměti, že topit a jinak ukracovat život nechtěným koťatům je trestný čin.

Mějte vždy na paměti, že kočka, kterou vlastníte, Vás miluje, byť si to třeba nezasloužíte.

Mějte vždy na paměti, že já sice nejsem zákon, jsem pomalá, postarší, ale co se týká krutostí - NESPÍM. Naše zákony znají postihy. Já znám svoje typy postihů - a ne že by se Vám líbily. Nevyhrožuji. Konstatuji. Vím.

15/11

Milí, poslední dobou je to u nás moc těžké, ale jedna v velkých ztrát nás postihla včera. Odešel Raul. Raulík, naprosto jedinečný hladivý kocourek.
Připisuji alespoň jednu z reakcí na jeho odchod - od Gábinky :
"Evičko, pořád mi to nějak nedochází... Víš, některé tvoje děti, ty čtyřnohý, pro mě byly tak neuvěřitelný, tak nadpozemský, že pro mě byly nesmrtelný a jeden z nich byl Raul. Úžasnej, dokonalej, skvělej a neuvěřitelnej Pan Kocour, věčný pohodář...milovala jsem ho! Evičko, pomodlím se za vás ke kočičímu nebi, aby vám poslalo sílu a zdraví..vyšlu svoji nejmocnější magii na pomoc. Myslím na vás a brečím za vás." 
Gábinko, moc děkujeme!
A abych ještě přiblížila Raulíka, připojuji text mého muže z prosince 2014:
"Chmelík: Tak jsem si před chvílí donesl kafe do pracovny, ale ještě teď se celej třesu. Proč? Dělání kafe na Chmelforku je tak trochu horor, při kterém nervy tečou a jde o život. Připlížíte se po špičkách do kuchyně, všichni někde spí, je tam klid a mír. Opatrně vezmete hrníček, pustíte vodu, že ho umejete a už to začne! Zdáli se ozve hluboké, zlověstné a zesilující se dunění. Než se stačíte vyděsit, přiřítí se Raul, ať už tvrdě spí kdekoliv, nebo je na procházce tři kilometry v lese. Mocným skokem zdolá linku, samozřejmě to neubrzdí a spadne do dřezu s nádobím. Od této chvíle nastává boj s větrným mlýnem. Jednou rukou držíte mlýn, teda Raula - bohužel bez úspěchu, protože několikatunový obrněný tank prostě neudržíte. Raul se cpe do dřezu, lemtá vodu ať je ledová, nebo vařící, strká hlavu pod vodu, nakonec si do dřezu vleze celý. Zalijete si kafe, natáhnete se pro cukr a ejhle, kafe je jenom půlka, protože vám ho Raul mezitím horké vypil. Pro mléko do lednice si jdete s hrnkem v ruce a naléváte ho do kafe vestoje, držíce hrnek nad hlavou. Zhasnete, jdete do pracovny a v zadní předsíni se přizabijete, protože Raul se rozhodl vrátit do lesa a připletl se vám mezi nohy. Kafe jste si samozřejmě vylili. Vezmete konvici, pustíte do ní vodu, a už je to tady! Zdáli se ozve hluboké, zlověstné a zesilující se dunění. Ale to už tady jednou bylo, že?" 
Raulíku.... s námi zůstaneš pořád, jen už si Tě nepohladíme. Selhaly nejen ledviny, ale přidala se FIP s exudátem v hrudníku. Nešlo léčit:(

13/11

Našemu Raulíkovi selhávají ledviny:(

7/11

Milí, poslední dny byly velmi těžké, ale dnes mne moc potěšila zpráva a fotky na FB z nového domova  koťátek Macíčka a Berušky, která byla v depozitu u paní Moniky v Květné :

"Dobrý večer, mám velkou radost, že můžu předat láskyplné pozdravení plné radosti, hravosti, štěstí a naplnění... Po dvou měsících Vás všechny na Chmelfork zdraví Vaši Beruška a Macíček..."

Beruška

Macíček

1/11

Milí, vrácený kocourek Ludvík byl hned v pondělí na kastraci (neměli jsme ho kam dát, tak musel do ložnice ke koťatům a Monetce - během pár hodin počůral několik věcí a jako by nestačilo, že čůral, navíc to pěkně páchlo kocouřinou... A to je ložnice jediný pokoj, kde se čůrat nesmí. Samo, že nemyslím do záchůdku. Ludvíček je poměrně hodný, většinu dne prospí za skříní na podložce na zemi - obývat postele, křeslo nebo kočičí odpočívadla asi zatím neumí. Jen jak nesu jídlo, ožívá a hrne se k misce. V noci občas halasí, že chce pustit ven ze dveří. Dneska ráno jsem ho dala na postel a přivinul se k manželovi, mazlil se o sto sedm (sto šest je málo). Brzy ho čeká vypuštění do smečky. Ke koťatům je vlídný, s Monetkou se míjejí za Monetčiného sykotu, ale Ludvíček je v klidu. Kája má od neděle vstup do ložnice zamítnut a nese to těžce, ale Ludvíkovo kníkání by ho vytočilo a zase by šílel. Tak má Kájík slíbeno, že hned jak to půjde a Ludvík se začlení mezi smečku, bude moci zase k nám, do ložnice, do postele, do klidu. Kája je raplík, a jak stárne, tak ho vytáčí čím dál víc věcí.
Monetka se včera poprvé nechala dvakrát pohladit, dneska ráno také, ale jen párkrát, pak začne bublat, syčet a máchat pacinkou. Ale miluje tyčinky z DM, stačí, když je vezmu do ruky, seskakuje ze skříňky a běží si pro dobrůtku. Jen pořád nevím, jestli je holka nebo kluk, to asi chvilku potrvá, než mne nechá "zkoumat". Doteď se o Monetku nikdo nepřihlásil, jako kdyby opravdu nikomu nechyběla a byla vyhozená....

Monetka

Ludvík pár hodin po kastraci