KOČKY SOBĚ, z.s.

18/11

Milí, v úterý 17. listopadu odjeli do bezvadného domova naši krémoví dlouhosrstí kočičí sourozenci Ariel a Archibald.

Už víme, že briťulka u nás vyhozená, je kočička, konečně jsem si na ni včera sáhla. Ale zatím žádné další kamarádění nechce, snad se během několika dnů víc osmělí. Přespává ve stodole, manžel jí tam alespoň dal krabici s polystyrenem na dně - dnes že ji vymění za celopolystyrenovou. Asi ještě někde nějakou krabici našel, už nám všechny došly.  

Potřebovala bych najít nějaké místo pro patrně nemocnou černobílou kočičku ze Svitav. Usadila se na jedné zahradě u náměstí, krmení ještě zvládne, ale podle fotky má velmi špinavou tlamičku, možná je tam zánět, úraz - nevím, fotky jsou z velké vzdálenosti, kočička je plachá.

11/11

Milí, poslední týdny jsou prostě a jednoduše koťátkovské. Od mého posledního příspěvky nám přibyla  18.10. černá kočičí holčička Norinka, nalezena zalezlá v autě v České Třebové a 24.10. přibyla další dvě koťátka, vyhozená do lesa někde za Litomyšlí. Dva černobílí kocourkové - o fous větší (nyní kolem 2 měsíců) Plivník a malinký, nyní asi 7-8 týdenní Bužu. Bužumbura. Plivníček je velmi plachý, ale pomalinku dělá pokroky - třeba že už nesyčí, ani tolik neplivá, ale pokud jdete kolem něj, hned se schovává. Malinký Bužu na tom byl hodně špatně, velice vyhublý, nemocný mrňavý kocouříček. Ten je mazlivý, hodňoučký a trpělivý. Stále se doléčuje, takže ho několikrát denně "obtěžuji" s nehezkými věcmi, ale opravdu to trpělivě snáší.

A jelikož je sychravý nevlídný podzim, jsou jako každoročně na pořadu dne dvě věci : 1. kašlorýma a u koťat navíc se zánětem v očkách se prohání celým útulkem a 2. všichni, dospělci i koťátka neskutečně žerou. Manžel by mi okamžitě oponoval, že nežerou, ale papají:). Běžně mají k dispozici granule a k tomu dostávají konzervy a kapsičky. Každý večer mají vařené kuřecí a také syrové maso (hovězí a vepřové). Dřív mi stačilo uvařit jedno velké nebo dvě malá kuřata, resp. 8-10 kuřecích čtvrtek. Teď, s koťaty, to jsou kuřata tři a pokud vařím čtvrtky, pak musím uvařit 14 a navíc dvě prsa. A stejně tak zvýšenému příjmu odpovídá i zvýšený výdej - stelivo nestačíme kupovat. 

Minule jsem psala, že máme nového rezatého kocoura, ano, denně chodí na jídlo na dvorek. A máme další - ještě dlouhosrstého mourka, zatím plachého, i když mne snese na tři metry od sebe. Ten se nastěhoval přímo, na půdě spí v polystyrenové boudičce. A další - starý briťák, už jsem se k němu přiblížila hodně blízko. Nevím, zda to jsou kocourkové nebo je někdo z nich kočička. Moc mne mrzí, že když už je u nás lidi odloží, nenechají je v nějaké pevné krabici. Když se vypustí do neznámého prostředí kočku, byť byla  doma mazlivá, absolutní většina z nich je okamžitě ostražitá - a plachá. Nenechá na sebe sáhnout, nejde ji prohlédnout ani léčit, potřebuje-li to. Těžko můžeme na zahradě chytat nové kočky do sklopce, když ta chodí starousedlíci. To bych potom takového Borůvku tahala z klece dvacetkrát denně.

Celkem se daří hledat domovy pro koťata, která jsme nemohli už přijmout. Ještě jich pár na domovy čeká, ale pevně věřím, že se to povede.

Silvinka, sestřička Vasilka, dítě Elišky (z České Třebové) zdárně absolvovala kastraci, zahojila se a mohla být vypuštěna mezi dospěláky. Moc si volného pobytu užívá. Spává často s Vasilkem v obýváku na gauči. Jsme rádi, že se jí daří moc dobře, už se nechala v obýváku na škrabadle i pohladit - je docela možné, že teď, kdy má volný prostor a pohyb, bude k lidem o něco vlídnější a nebude se tolik bát. Když na ni venku zavolám, přibíhá s ocáskem zdviženým a doběhne skoro až ke mně. Pak jí asi dojde, že je přece plachá kočička - a zabrzdí. A maminka Eliška? Z celkem hubené kočičí maminky se stala kočička skoro kulatá:) Obvykle kočky, co si prošly obdobím hladu, trpí syndromem vlčího hladu. Prostě papají, papají a papají:)

Ludvíček po kastraci změnil styl života - místo courání se venku a chození na jídlo je pořád doma či na dvorku. Jen občas na chvíli zmizí a hned se zase vrací. Večer sedává v kuchyni na barelu s granulkami, pozoruje okolí a jak jsme poblíž, hned nastavuje hlavičku, abychom hladili a hladili...

Kočičky od pana Č. už bezpečně bydlí s námi. Ouško si našla pelíšek ve škrabadle v zadní předsíni, miluje maso - syrové i vařené a už se nás vůbec nebojí. Obě Jíti - dvě mramorky, jedna s o fous světlejším čumáčkem, druhá s tmavším, už také spávají dole a ne na půdě, jedna Jíťa dokonce spává v krabici na lince v kuchyni a jedno často vídám vybíhat z obýváku. Baruška byla mazlivá od prvopočátku. Jen ji stále trápí ta její chronická rýma, umocněná podzimní virozou. Co ani moc nemusí - kapání do očí a nosu, ale protože je hodná, nechá se přeprat.

Cyrilkovi se ledviny horší, ne až tak moc, ale krevní výsledky byly horší, než minule. Navíc ho někdo kousnul do přední nožky a musel být na antibiotikách, ale už je to skoro zahojené.

Moje spaní s 15 koťaty v ložnici (Silvinka a Vasilek už v ložnici nespí) je čím dál tím náročnější. Jak rostou, mnohem déle vydrží blbnout. Na dnešek jsme zhasínali před druhou, pak ještě trvá, než se všichni uloží, zklidní a usínají - teprve potom můžu usnout. 

Stále se léčí oči Blackie, Anička a Mařenky. Mařenka opravdu nevidí. V ložnici se orientuje velmi dobře, ale co bude dál. Navíc to oko, které teď zlobí, je fakt ošklivé. V pátek opět výlet do Pardubic za panem doktorem Beránkem...

Milí, přeji Vám všem krásné dny, hodně sil a zdraví - a ať jste silní a odolní a  tuhle složitou dobu překonáte v pořádku.

Mnohokrát děkujeme Vám všem, co nám pomáháte, velice si toho vážíme.