KOČKY SOBĚ, z.s.

30/11

Milí, uběhly skoro tři týdny od mého posledního příspěvku. Za tu dobu proběhla reoperace kolene u Medušky. Vše zvládla a kolínko doteď drží, dobře se hojí, i když jí nožka, která není plně zatěžována, trochu zeslábla. Ale pokud se vše zahojí dobře, nožička zase zesílí. Tentokrát i operaci zvládla s dýcháním lépe, nebyla po ní tak moc zahleněná jako při té první.

Malá kotátka - kočičky, co dostaly jména Thelma a Luisa, u nových majitelů krásně prospívají, dostáváme zprávy a neustále víme, jak se jim daří. Už váží 1,30 Kč - tedy o kilo víc, než když přišly:)

Cyrilkovi, Helence i Žíže je zvolna stále hůř, bohužel tady už nepůjde zvrátit jejich nemoci, jen zmírnit průběh a snažit se, aby jim bylo co nejlépe.

Fífinka má ouško v pořádku, ale přesto se chová opravdu zvláštně. Je hodně nervozní, hlasitě křičí, v noci mne několikrát budí - chce aspoň pohladit, jako kdyby se ujišťovala, že tam jsem. Není to vůbec její obvyklé chování. Naštěstí dobře jí.

Vendulka ukončila léčbu mokré FIP, čekají ji ještě párkrát kontrolní odběry krví, ale pevně věříme, že vše bude dobré. Než ale stihla léčbu ukončit, byl veliký problém s Vílou Zvonilkou. Už v  dubnu měla epileptické stavy. Ty se postupně rozplynuly a Viluška fungovala normálně. Občas měla "zamračený výraz", ale stačil jednorázově Loxicom a byl klid. V sobotu 13.11. byla divná, spavá, večer dostala Loxicom. V neděli jsme byli celý den pryč a neviděla jsem ji. A v pondělí 15.11.  dopoledne přišla toporným krokem, jakoby na špičkách, hřbet vyhrbený a něco kňourala. Chůze vrtkavá. Položila jsem ji na bok na stůl, cukalo jí v tlapkách, v obličeji, konec ocasu. Dostala do konečníku Diazepam. Ležela bez tendence i jen zvednout hlavu, po hodině jsem ji položila na postel a byla tak celé hodiny, než jsme v 14,45 jeli na objednání na veterinu. Ultrazvuk nic neukázal, taková ta rutinní kontrola reflexů v pořádku. Krve ukazovaly zánět. Dostala dvoje antibiotika, léky na bolest, protože měla tělo celé bolestivé, možná byl silný záchvat a pomlátila se. Přes týden nic sama nejedla, musela jsem ji krmit. První tři dny byla zalezlá pod skříní, pak vylezla na postel. Antibiotika na zánět zabrala, ale tiky a mírné záškuby pokračují i přes medikaci, tělo je stále velmi vrtkavé, těžko udržuje rovnováhu, jakoby pomalu slábne. Zítra ji čeká vyšetření na klinice v Hradci kvůli neurologii. Možná je ale vše neuro FIP. 

Hodně u nás nachumelilo, tak se kočičkám moc nechce chodit ven, a ti starouškové jsou rádi v blízkosti topení. Pro mnoho našich starých kočiček to bude dlouhá a těžká zima.

10/11

Milí, malinká černá kočička Mína, o kterou se stará Kamilka, zdárně roste a prospívá, už i sama papá a s druhou černou kočičkou Darinkou, kterou Kamilka vypiplala, si spolu pěkně hrají.

Od nás v neděli odjela dvě malá koťátka, kočičí holčičky - k moc hodným lidem do Svitav. Zprávy, které posílají a telefonují, jsou velmi dobré.

Meduška si zoperované kolínko zase rozbila, kolenní vazy jsou opět přetržené a čeká ji další operace. Je to špatné, protože Medušku trápí astma a po minulé operaci byla dlouho hodně zahleněná, že neustále kašlala a dýchalo se jí špatně.

A protože malé kočičky uvolnily ložnici, byla tam přestěhovaná Gustička. A hned začala mrouskat:). tak máme v noci o zpěv a zábavu postaráno. Nicméně pánev se Gustičce hojí pěkně, na nožku našlapuje a je jen velmi málo poznat, že ji má slabší. Až se pořádně, opravdu pořádně zahojí, musí podstoupit kastraci.

Jako vždy nás neminuly špatné zprávy - Žíža a Helenka pohubly, krve odhalily chronické selhání ledvin, u Žížinky ještě zánět, u Helenky šelest na srdíčku a nějakou masu (nádor) v bříšku. Fífinku trápí zánět středního ucha, měnily se kapky, dostala i celková antibiotika v tabletách. Jenže s Fífou je hodně těžké pořízení, ani společně s manželem ji nemůžeme zvládnout. Jsou to ukrutné boje:( Vendulka má krve v pořádku, už přes dva měsíce je léčena na FIP. Ale dneska ráno blinkala, dost nepěkně. Snad nebudou vážné komplikace.

Cyrilek, který už dlouho bojuje s chronickým selháním ledvin, je na tom čím dál hůř. Evženka taky vypadá, že je něco špatně, ale Evženku brát na veterinu - to je o její život. Je to hodně stresová kočička s geny plachých teletníkových matek. Evženek chodí čím dál pomaleji, teď byla nasazena kůra ke zmírnění bolesti a podpoře kloubů. Zatím tablety bere, ale on vždycky vydrží tak maximálně týden a pak se rozhodne, že NIC nespolkne a nepřeperu ho. Stellinka se jakž takž drží, papá, ale nevypadá dobře. Plno těch starých kočiček začíná mít různé větší problémy, než stihnu dát všechny léky ráno a večer, uplyne vždycky plno času - a už potřebuji papír, kde mám napsané kdo bere co a kolik. Obvykle do deseti koček vše pamatuji, ale jak jich je víc, už to chce papír.

Svolala jsem členskou schůzi našeho spolku. A nadnesla závažný krok - že zrušíme útulek, ale spolek bude fungoval dál. Nejde jen o pomoc kočičkám, které jsou přímo u nás, ale máme další depozita resp. stálé domovy pro kočičky plaché, neumístitelné, a to jak v Květné tak v Lačnově a ještě houpačkové kočičky v Kunčině. A pak se snažíme pomáhat tam, kde je potřeba, jako jsou různí důchodci, kteří se postarají o kočku s koťaty, ale nemohou si je nechat, a tak podobně. Vždy se snažíme pomáhat jak materiálně (krmivo event.stelivo či úhrada veteriny za ošetření či kastrace) tak inzercí kočiček a koťat a hledání jim domovů. Takže pokud nám, milí, budete finančně pomáhat dál, budeme schopní postarat se  tam, kde je potřeba. Zrušit útulek chci proto, že už opravdu nejsem schopná se v budoucnu starat o další a další kočičky. Zdravotně už je to nad moje i manželovy síly. Stále je u nás spousta starých, plachých a nemocných kočiček, které u nás už dožijí. Ale i to je závazek na mnoho let. Jenže nabírat další, když v našem okrese se nové domovy hledají i pro krásná koťata velmi obtížně, nejde. I jen denní "obsluha" koček mi zabere pár hodin a přitom když se vracím navečer z práce, už jsem unavená, že bych si nejradši lehla. A ono bude ještě hůř. A i když nám třeba v pátek přijela pomoci Ivanka Trojanová a umyla okna (mockrát děkuji), tak na pomoc od lidí nemohu spoléhat - jsme  prostě na vesnici, kus od měst...