listopad 2022
24/11
Milí, v úterý 22.11.2022 jsme se museli rozloučit s naším věrným společníkem, kocourkem Cyrilkem. Žil s námi 4,5 roku. Tenkrát jej dovezla Městská policie Svitavy, protože ho odchytli jako toulavého ve Svitavách. Bylo na něm vidět, že kdysi utrpěl zlomeninu pánve, která byla již dávno zahojená. Byl i kastrovaný. Asi nějaké nechtěné dědictví... Cyrilek byl moc vlídný, i k ostatním kočkám se vždy choval krásně. Nikdy nikoho nehonil, nemlátil. Jeho místo bylo na lince poblíž sporáku. Tam na nás vždy povykoval, chtěl pohladit a promluvit na něj. I jemu se nevyhnulo zranění - asi špatně skočil a utrhnul si kolenní vazy, tak musel na operaci, kterou velmi dobře zvládl a opět chodil jako dřív. Poslední skoro dva roky ho trápilo chronické selhání ledvin a vlastně od jara se stále pomalu zhoršoval. Pomalu hubnul, hodnoty krví se horšily, ale pořád byl fajn. Sice už neměl až tak moc chuti k jídlu, z dietních konzerv už nic nevzal, jen kapsičky od Royal Caninu renal. V pondělí se sice hrnul ke každému jídlu, ale nejedl. V úterý ráno mne zdravil už slabším hláskem a když jsem přijela z práce, už ani nevstal a nešel mne pozdravit. Bohužel výsledky krví ukázaly fatální selhání ledvin. Byl i podchlazený a s pomalou srdeční akcí. Bohužel se pro něho nedalo už nic udělat, jen ho převést za Velkou Kočkou. Cyrilku, kocourku nádherný, hebounký a povídavý, kamaráde náš, máme Tě moc rádi a budeme na Tebe pořád vzpomínat.
16/11
Milí, s Honzíčkem je to stále velmi vážné. Troje antibiotika, která bral, se musela minulý týden vysadit - přestal jíst a léky mu nebylo možné dál dávat. Nakonec byl tři dny hospitalizován, dostával léky nitrožilně, byl stále "na kapačce". Poslaly se další výtěry, i na PCR. Jeho stav se zlepšil, hlavně léky na bolest mu dělaly moc dobře. A v pátek 11. listopadu po jeho návratu domů byl odstěhován do ložnice. Tam se mu zjevně líbí víc, ale jeho stav se opět zhoršil, tak byl znovu na hospitalizaci od pondělí do dnešního dopoledne. Teď je opět doma. Naše babušky a plašanky udělaly přesně to, co jsem čekala - nechtějí do ložnice jít. Honzíček totiž patří ke kocourkům s velmi silným odérem. Mám dojem, že v noci ani tak nespím, jako jsem spíš omámená:). I když se wc čistí víckrát denně, je to prostě kocouřina jak vyšitá. Je nám moc líto Nellinky, Cocošky, Fifinky, Gustičky, Helenky, Vasilky, Květušky, Davídka - ti všichni přišli o svou jistotu klidu a odpočinku. Prostě to vůči nim opravdu není fér. Upřednostníte jednoho nemocného kocourka před osmi "chráněnými" kočičkami. Bohužel takový stres se jim může nepěkně odrazit v jejich zdraví.
Fifinku už pár týdnů opět zlobí její vnitřní ouško, se kterým se průběžbně léčí vlastně rok. Je tam chronický zánět, byla i na mri, nikdy už se stoprocentně nevyléčí, ale potřebujeme teď ouško dostat zase do klidu. Už dostala druhou Convenii (depotní antibiotika), dostává i depotní kapky do oušek. Ale pořád to ještě není dobré. S Baruškou jezdíme minimálně dvakrát týdně na injekce na veterinu, teď má poměrně klidné období a hezky baští. Anýzce se opět vrátil zánět do pusinky, byla v pohodě a dnes ráno zase sliny u pusinky.
Náš Evženek měl svátek, však jsme mu náležitě popřáli. Je to takový zlatý starý kocourek. Celý život až na pár prvních týdnů, žije se mnou. Přijala jsem ho jako velice nemocné a slabé kotě. Dlouho, předlouho se léčil, i tak mu zůstala chronická rýma. Dlouho ho trápily struvity. Pak bylo pár roků vše v pořádku. Jenže se stářím přišly bolesti nožiček a teď už má nemocné srdíčko a chronické selhání ledvin. Ale moc bychom si přáli, aby s námi oslavil svůj svátek ještě příští rok.
Ať to beru z kterékoliv stránky, prostě náš útulek už je jen domov. Domov pro všechny ty kočičky, které za dlouhá léta "zbyly". Nenašly nikdy domov - z různých důvodů. Třeba že byly nějak nemocné. Nebo byly plaché. Nebo byly prostě tak obyčejné, že je nikdo nechtěl. Už s námi dožijí a my s manželem se budeme nadále snažit, abychom jim dopřáli co nejlepší život. Snad to půjde. Mám trochu strach z této prapodivné doby, kdy se všechno zdražuje a prostě lidé přestávají mít korunky.
Každopádně opravdu si nesmírně vážíme vás všech, kdo nám pomáháte a moc si přejeme, abyste nám mohli pomáhat dál. Sami bychom všechny kočičky nenakrmili, o veterině nemluvě. Mnohokrát vám děkujeme. Jste velice laskaví a hodní.
