září 2014
25/9
Opět alespoň pár řádků z FB Kočky sobě:
"Milí,
je první podzimní den - a opravdu přišel podzim. Zima, vítr, deště. Kočičky opět žbrblají, opět každá donáší kvanta vody a hlíny nebo čeho v kožíšku a na packách. A taky myši... V sobotu měl manžel super dotaz - ptal se, kde máme krabičku na krtka:) Asi v běžných rodinách mnoho takových dotazů nebývá. Co je Krabička na krtka ? Nějaká krabička, ve které lze vynést ven živého krtka, kterého dotáhly domů kočičky:)
Nerada dávám kočičkám jména, která jsem už někdy některé dala. Výjimka je Bětulka po mamince Bětušce a pak Ondřej - i když první byl oficiálně Ondrášek:). Že se u nás mihlo povícero Mikešů je dáno tím, že si ono jméno sami donesli. No, a včera mi jaksi sepnulo v hlavě, že jsem ťápla vedle... Madlenka je naše nejmenší kotě, to jméno jí sedí....a ejhle, jméno Madlenka jsem použila u dcerky Andulky, však je s ní tady na úvodní fotce FB... (Andulka měla tenkrát 4 koťátka - Madlenku, Kvartíka, Noiru a Grace). Malinko mi ulehčuje, že Andulčina Madlenka je teď Sofinka:)."
A dále : máme nové koťátko, malinkého Mirečka
Mireček se v úterý 23.9. ocitnul na ulici ve Svitavách, kde moc a moc plakal a jedna hodná paní ho nemohla najít. Našla jej až ve středu, zalezlého v autě, až ho museli vytáhnout hasiči...
Kocourek je asi pětitýdenní, má ještě skoro modré oči, váží 600gramů. Bála jsem se ho vzít domů, kde by ho určitě skolily herpesviry, a na jejich zdolání je fakt malinkatý. Naše dobrá víla Evička Mencová neváhala a na můj dotaz, zda by ho na první týdny vzala k sobě, kývla. A tak je Mireček ve Vendolí. Připojím pár řádků od Evičky:
"Kocourek dostal jméno Mireček a je to velký šikula-stačilo mu jednou ukázat záchůdek a hned věděl,na co ta divná hranatá věc je.Taky se pořádně nacpal kapsičky,až jsem se divila,kam to dává .O granulky moc zájem neměl,až dnes ráno,když se k nim dostal náš devítiměsíční Míša a rozsypal je po zemi,mu přišly k chuti.Dnes uvaříme kuřátko,co mu dovezla Evička,to si jistě pošmákne .Jinak je to opravdu ještě miminko,které mělo být u maminky,stále chce mít někoho v dosahu,jakmile se někde ,,ztratí,, velice pláče a musíme ho hned najít .Naše dcery jsou z něj unešené,dlouho jsme neměli malé koťátko,Šárku musím dnes vyzvednout okamžitě po obědě z družiny,aby mohla být u Mirečka .Až kocourek povyroste a bude naočkován,budeme mu hledat nový domov."
15/9
Opět alespoň pár řádků z FB Kočky sobě:
Milí,
víkend byl bezva, protože byl doma Jiřík. Tudíž se něco dělo, což nejen kočičky kvitovaly kladně:) Celá sobota vydržela nepršet, ba dopoledne i svítilo sluníčko a dokonce bylo i večerní grilování (opět kočičky kvitovaly kladně).
Nedělní ráno nic moc, po dešti a i nadále s mírným deštíkem....a tak jsme vyrazili na houby. Bylo to super, neztratila jsem se já, ale ztratili jsme Jiříka:), jenže on je nejen chytrý hoch, ale má i chytrý telefon, tak se zorientoval, kdeže pochoduje - a zase jsme se našli:):):)
Kája se mnou sice spí v posteli, jenže si zabral místo na polštáři - a zrovna to, kde obvykle mívám hlavu, když usínám. Ale kdo by ho popošoupnul, že? Tak teď usínám v nepohodlné poloze, včera navíc s podkolenní podporou Emílka a Puntíka. Večer si Kája na dost dlouhou dobu ustlal na mně.
Kája papá, byť ne velká množství, ale papá. Srst se mu rozevřela, stres je stres.... Moc ho zajímá okno - určitě až si zvykne bude moc rád zkoumat travičku, stromy, pak myšky...
Holčičky pěkně řádí, Madlence sice zčernala pusinka (kvasinky), tak matláme krémem, ale nic jí to nevadí k dovádění. Navíc je to holčička povídavá a děsně vzteklá:) Andělka taky umí mluvit, ale proti Madlence hotové Ticho:). Puntíka taky zlobila pusinka, už bude skoro zhojená, spolu s Uhlíkem hodně vyrostli. No, vyrostli - oni se nějak vyšpagetkovali, jsou dlouzí "jak tejden".
Ráno jsme brali opět Mikeška k vetovi - Miki navečer velmi mělce dýchal, pořádně si nelehl. Celý je jako zpomalený - ale jak už jsem někde psala, krom neobvykle malého množství bílých krvinek se nic nenašlo, ani na dnešním ultrazvuku, poslechově také čistý, nereaguje na nic bolestivě.. Ale vůbec se mi to nelíbí. ATB dobral, zbývá jen podpůrná léčba.
Pitkinkovi se zhnisaná tlapička moc nehojí, tak dnes vyfasoval druhá ATB.
Taky jsem nafasovala antibleší a antiklíštěcí pipetky. Už je načase opět další dávka za krček. Chjo:( To tak nerada dělám, trvá mi to obvykle dva až tři dny, musím odškrtávat v seznamu, neustále nasazovat a sundavat brýle.... Ale udělat se to musí!
11/9
Pár řádků z Facebooku Kočky sobě:
Milí,
děkuji všem za účast. Dádulko, kočičky opravdu neznají vděk. Nelze se na ně asi dívat z lidského pohledu, kočky žijí (prý) okamžikem a podle všeho to tak vypadá. Milují člověka, který se o ně stará, možná si i vzpomenou, jak těžké to měly, ale člověk nemůže aplikovat svoje pocity.... Někdy škoda .
Opět prší, což znamená jediné - kočičky se tísní v obytných a vytápěných místnostech.....a to vede k nervozitě. Ale i Radeček si dal vcelku říct, udělal si místo na lince (na místě Uršulky a Tomíka) a docela se snaží i spinkat. Kde by usnul v klidu - v ložnici - teď nemůže. Je obsazená nejen koťaty, ale i Kájou. Kája spal v noci SE MNOU NA POLŠTÁŘI!!!! Malé vítězství:) Včera večer ani dnes na mne už nezasyčel. Snad si, chlapeček, zvykne. Sice mi srdce trhá, když leze po mouchosíti v ložnicovém okně Davídek a snaží se dostat dovnitř, když za oknem sedí Berenička nebo Phoebe a taky chtějí k nám, ale nedá se svítit, nikdy není místo pro všechny:(. Tak alespoň přilepšuji, jak se dá - syrovým masem, sekaným kozlíkovým kořenem a mazlením. Kuře se samo že taky vaří....
Trochu mi dnes vrtá v hlavě jedno asi odrostlé kotě v malé osadě chat poblíž Svitav. Prý se tam potuluje, mňouká a chce hladit, i myšky chytá, ale majitelé jedné z chat jej nechtějí krmit a být za něj zodpovědní. Copak, podzim nějak přežije, ale zimu? Na jednu stranu lehká pomoc- vem ho k sobě. Jenže.... Jenže takhle by člověkl bral a bral, umísťování vázne a co s další osobou, když takových běhá po světě..... Není nic jednoduché. A to je teprve ani ne půlka září a podle zkušeností právě říjen -listopad je nejhorší. Jenže kde brát prostory, kde brát peníze, kde brát jistotu, že když se neumístí, dokážeme se o dalšího člobrdu postarat do konce jeho života? Nikde:( Už teď je plno kočiček doživotně na lécích, a ne laciných, už teď je tady plno ba přeplněno a kam asi můžeme zajít? Jak vysvětlím Lottynce, že ložnice je stále plná nových kočiček a nemůže tam? Jak to vysvětlím Žíže? Davídkovi? Murphíkovi? Raulíkovi? a dalším? Jak vysvětlím sama sobě, že máme dalšího člobrdu na krku a musíme se o něj postarat? Nejen teď, ale i třeba za deset let? Tisíc nejasností, tisíc nezodpovězených dotazů a tisíc pochybností, udělla-li jsem všechno správně a podle nejlepšího svědomí.
Jasoňka trápí chronický zánět v tlamičce, po zklidnění zánětu bude třeba nechat vytrhat zoubky tak, jako Uršulce a Julince. Trápí ho i opakovaný zánět análních váčků, stejně tak má v čudu i kyčelní klouby a jejich operace je v dost v dohlednu. Už jen Jasík potřebuje plno opatrování a korunek. Je mnoho těch, které potřebují denně léky, a že ledvinářky jsou hodně finančně náročné. Je moc těžké rozhodnout, pro koho lze peníze obětovat a pro koho už ne. To prostě nejde - buď se člověk snaží kočičce poskytnout alespoň snesitelný život, potud se snaží jí ho umožnit, ať to stojí, co to stojí. Nejde rozhododvat, jestli má kočička stát tisícovku měsíčně nebo vzít zdravého jedince a nemocnou kočku uspat. Takhle to nefunguje. Máte-li kočičku (pejska, morče, potkánka a spol.) ve své péči, rádi a milujete ho, pak se snažíte, aby žil spokojený a pěkný život. Nerozhodujete, jestli se vyplatí za něj utratit dvojnásobek, než za zdravého nového jedince. Prostě ho milujete a snažíte se dát mu maximum. Pak je další rovina, a to snažit se dát maximum dalším opuštěným kočičkám - ale tam máte na výběr. Buď příjmete a tím se zavážete o celoživotní starost, protože jeho umístěním si nemůžete být nikdy jisti, nebo ho odmítnete a možná i rozhodnete o ukončení jeho života. Jo, těžká volba.
Ale konec výlevům, vlastně jsem moc chtěla poděkovat rodině Káji, že mu poslala korunky, přestože kočičky kvůli penězům nebereme - a nikdy jsem kvůli penězům kočičku nevzala a nevezmu, a také rodině od Puntíka s Uhlíkem. A taky chci moc poděkovat všem, kteří nám přispíváte, ať už jednorázově nebo stále. Většinu uvidíte na našem transparentním účtu (p. Bartoš, p. Zemanová, p. Moravcová). Neviditelnými (zatím) jsou naši přátelé, kteří posílají korunky na účet u ČS. Brzy je vypíšu. Mnohokrát Vám všem děkuji. Přestože je většina výdajů na našich bedrech, Vaše penízky nám dodávají jistotu, naději a klid. Moc děkujeme!!!!!
10/9
Milí, za těch pár dnů jsme se rozrostli o tři kočičky. Hned 2.9.2014 přišly dvouměsíční holčičky Andělka a Madlenka. Samo, že pár dnů nato dostaly teploty, Madlenku navíc potrápilo odčervení. V pondělí jsme je brali na veterinu, pak byly se mnou pár hodin v práci a musely jsme jet po poledni domů. No, a v sobotu 6.9.2014 přijel Kája. Kája je sedmiletý opečovávaný kocourek, který první dcerku majitelů snesl dobře, ale po narození druhé holčičky se mu to nějak pomotalo v hlavičce a začal být agresivní - právě hlavně na dcerku majitelů. Nepomohly ani podpůrné přípravky a tak přijel k nám. Nebude mít zvykání snadné, první den vůbec trávil ve své přepravce, potíže jsme měli i s jídlem, ale konečně už jí, pomalinku si začíná i hrát s koťaty a hodně doby tráví v okně koukáním ven. Dnes ráno i chodil po skříňkách v nohou našich postelí, tak snad zavítá i do postele:).
Mikeška potrápila silná rýma, která skoro odezněla, ale Mikeškovi stále nebylo vůbec dobře. Rozbor krve ukázal hlavně na moc malé množství bílých krvinek (Mikeš je očkovaný), testy na FeLV, FIV negativní. Snad ho trápí jen najěké viry a ne koronaviry.
Pitkin kulhá, má podebraný polštářek pravé přední tlapky, bere ATB.
koťata
Kája
2/9
Milí, uběhlo dalších pár dnů a školáci už mají opět plno práce:). Sluníčko kamsi zapadlo a prší a prší, kočičky sice běhají ven, ale domů se vracejí jako mokrouškové, opět nosí na tlapičkách kilogramy hlíny nebo čeho - zase pěkná kalamita:). Tak přidáma alespoň pár řádek z včerejšího FB :
Milí, pár dnů jsem měla volno, tak se hlásím až dnes:)
Deštivé počasí dětičky nenesou zrovna nejlépe, ale chvíle sucha využívají k pobíhání venku a vracejí se s promáčenými kožíšky (alespoň na nožkách a bříškách), voda v trávě drží prostě dlouho. Přišel nám balík od Renatky Hrabákové, v něm škrabadlo - muž sestavil a už je v provozu. Moc děkujeme!:)
Emílek ve čtvrtek absolvoval testy na FeLV, FIV, naštěstí negativní a tak byl hned poprvé naočkován.
Nějak se to schumelilo a prostě máme doma dva asi tříměsíční plašánky, bíločerného Punťu aneb Puntíka a černého Uhlíka. Uhlíčka položil herpes, stejně jako to měl Emílek. Horečky a bolavé tělíčko, ale chodí papat i bumbat. Puntík už se nechá i pohladit, ale musí na to mít náladu. Jinak mrskne ploutvičkou a je pryč. Taky se začíná kamarádit s Emílkem. Snad bude Uhlíčkovi brzy dobře a Puntík to zvládne bez marodění. Oba dostávají podpůrné prostředky.
Verunka mi dělá obrovskou radost, už je to těžký profík. Sice se nedruží s kočičkami, ale naprosto jí nenahánějí hrůzu, pohybuje se mezi nimi moc dobře a zvenku se spolehlivě vrací. Ráda se přitulí a nechá hladit, pak mi přede do ucha...
Joeynka s Uršulkou dostávají svoje léky, dostávají to papání, které jsou ochotné alespoň trochu pojíst...ale nic moc to není.
Verunka
Emílek
