září 2021
23/9
Milí, včera nás opustila Liborka. V září roku 2011 jsme přijali kočičku Kavánkovou s malou dcerkou Liborkou. Byly tehdy vyhozeny na jeden poličský kravín. Jenže ani Liborka, ani Kavánková nenašly nikdy nový domov. Liborka od letošního jara kvůli těžké nemoci postupně chřadla, až včera navečer nastal čas, abychom ji nechali jít... Liboří, budeš pořád v našich srdcích, máme Tě moc rádi.
Dnes ráno jsme jeli s Alfrédem na přepíchnutí antibiotik a museli jsme vzít i Vasilka, přední nožička (tlapka) ho moc bolela. Paní doktorka mu vyčistila hnisající ránu a dostal také depotní antibiotika, v pondělí musíme jet na přepíchnutí.
22/9
Milí, po dlouhé době se opět ozývám. Omlouvám se Vám. Ne, že by nebyl čas, ale ne vždy je vůle sednout a napsat zhruba o tom, co se poslední dobou děje. A ne vždy je to pěkné psaní. Chov kočiček je nejen o tom, že kočičky nakrmíte, pomazlíte...ale u těch útulkových je to hlavně o tom, s čím která marodí, jestli ta či ona najde nebo nenajde správný domov. Shrnutě, je to i o neustálém napětí, strachu a smutku.
Co nás dlouhé roky trápí, že lidé stále dostatečně nekastrují svoje kočky a nadále množí a množí koťata. A obrovská spousta těchto namnožených koťat je nejen nevhodně darována komukoliv, ale také povyhazována ať už jen k sousedům na zahradu, ale i do popelnic, lesů, polí, na hnůj... Je to obrovská nezodpovědnost a veliká krutost těchto absurdních množičů. A víc k tomu nepíšu, už teď cítím, jak se mi zvedá tlak.
Z ten měsíc, co jsem nepsala, se jako každoročně rozvinula podzimní viroza, u některých kočiček se objevují rýmokašle, jiné zase trápí lehké průjmy a občasné zvracení. Prostě přechod z teplého léta do podzimních chladů jim nikdy nedělá dobře. Takže nastupuje nejen léčení, ale i krmení dietami. A tím pádem se obrovsky zvedají náklady na chod útulku. Bohužel.
Letos ten letněpodzimní přechod špatně snášejí někteří starouškové. Nellinka (briťulka,15 let) začala být trochu apatická, nechtěla moc jíst, krevní testy nedopadly nijak špatně, ale vzhledem k jejímu chronickému onemocnění (Addisonova choroba) jezdila na podkožní kapačky. Udělalo se jí trochu lépe, ale nato se přidalo pokýchávání a zánět v oušku, takže bere antibiotika. Stellinka (briťulka, stará) přestala jíst, chodit, zhoršila se jí srst, přestala s námi "mluvit". Takže také veterina - krevní testy ukázaly v těle silný zánět. Stejně jako Nellinka jezdila na podkožní kapačky, navíc i injekční antibiotika. Jen se Stellinkou je manipulace nemožná, ke všemu se musí vložit do fixační tašky, což jí není moc pohodlné. Ale jinak s ní nikdo nic nepořídí. Ještě stále bere tabletková antibiotika - tedy, ona je dobrovolně spapá, protože se na ni musí s naprostou kamufláží - do oblíbené pochoutky (tekutá mňamka z DM drogerie) v hmoždíři rozdrtit ochucenou tabletku a to potom slíže. Už je jí mnohem lépe, zase chodí, dost dobře jí (ale stále není na původní váze) a komunikuje s námi. Barušku (asi 12 let) trápí chronický zánět v pusince a chronická rýma. Tabletky nevezme v žádném případě, takže dojíždíme na depotní antibiotika a kortikoidy. Na příští čtvrtek je objednaná na ošetření zoubků, eventuálně jejich vytrhání. Snad to zvládne a doufejme, že se jí aspoň částečně uleví. Fífince (peršanka, 16 let) nebylo moc dobře, bylo na ní vidět, že ji něco sužuje. Dostala zánět do ouška. S Fífinkou si člověk poslední roky taky moc neporadí, brání se podání čehokoliv do tlamičky, byť by to byla kapka léků ve stříkačce. Takže musela na veterinu, kde jí ouško vyčistili, nechala jsem jí i ostříhat drápky na předních tlapkách (staré kočičky mívají s délkou drápků velké problémy) a dostala injekční depotní antibiotika. Ještě ji čeká přepíchnutí další dávky. Bětulka Batulka de Betu (13 let) má chronické selhání ledvin, už dlouho bere prášky a dostává dietu, přesto za poslední čtvrtrok přes kilo zhubla, nechce se jí moc jíst, ledviny se horší a já se moc a moc obávám, že se blíží něco moc špatného. Znám ji od jejího narození, byla jsem u porodu, její maminka pocházela z teletníkových koček, z nichž čtyři, které byly hodně březí, jsem měla v roce 2008 v pronajatém domečku, aby v klidu a bezpečí porodily, vychovaly svoje koťátka, byly kastrovány a následně vráceny na teletník....ano, tři jsem vracela, ale Bětulky maminku, Bětušku, jsem si ponechala. Byla to moc hodná, starší čtyřbarevná kočička, ještě pár let s námi bydlela na Chmelforku... Evženkovi (14 let) se udělala podezřelá bulka na bříšku, je na 15. října objednaný ke specialistovi do Hradce Králové. A my si moc přejeme, aby to byla jen neškodná cysta... Dominičku (asi 9 let) opět trápí její chronická rýma, která se vždycky zlepší jen při braní antibiotik. Antivirotika nezabírají. Domuška si prošla peklem, kdosi ji vyhodil do lesa, podle všeho i s koťaty, ona se, chudák, chytla do sklopce, který v lese nastražil někdo velmi nezodpovědný, protože ho vůbec nekontroloval (další varianta - že by tam byla jako návnada??). Každopádně když ji v onom sklopci našel jeden ochranář, Domuška už byla na odchodu. Neměřitelná teplota, nereagovala...ale na klinice Dr. Košťála v České Třebové ji tenkrát zachránili a postavili na nohy. Ve sklopci musela být snad dva týdny, byla úplně vyhladovělá, vyčerpaná, jen rosa, která se srážela na dně klece, jí pomohla zůstat naživu. Od té doby ji stále trápí její chronická rýma, která občas sleze na plíce. Také jí hladovění ve sklopci poškodilo játra. Cyrilkovi (asi 7 let), který má chronické selhání ledvin, se ledvinové hodnoty v krvi také horší, začíná občas zvracet a je velkou část dne zalezlý ve svém krabicovém pelíšku na lince a spí. Cyrilka k nám kdysi dovezla městská policie Svitavy, když byl nalezen vyhozený v jedné vilové čtvrti ve Svitavách. Byl kastrovaný, po nějakém úrazu podle špatně srostlé pánve a velmi smutný, že přišel o svůj domov. Jeníčka trápí také chronický zánět v pusince, ještě ho čeká injekce depotních kortikoidů, uvidíme, jak mu to tentokrát pomůže - snad ano, je ještě mladý na celkové trhání zoubků. Jeníček je u nás dva a půl roku, tenkrát byl donesen na veterinu k uspání, že napadá majitelku...je to mazlík a přítula, jen musí mít možnost volného pohybu ven. Blaničce se udělal vřídek na oku, ale už je skoro úplně vyhojený. Také si nese odmalinka chronický zánět v očičkách, nikdy nejsou úplně v klidu. Meduška (asi 11 let) začala víc kašlat. Ona trpí astmatem, ale teď se jí dýchání zhoršilo, takže bere také antibiotika. Naštěstí, i přes svůj temperament, je bere velmi ochotně. Je to skoro jako s pejskem - otevřu jí pusinku a vhodím tabletku, kterou bez řečí spolkne. Nemusím tabletu zasouvat prstem a podobně. Ládínek a Oujezďák berou také prášky, oba chytli kašlorýmu. Hodně nás trápí Anýzka (2 roky). Mívala problémy se záněty v pusince, na jaře se vytrhaly zoubky, pár měsíců byl klid a zase ji začala pusinka zlobit. 10.9. Anýzka velmi průjmovala, vůbec nic nechtěla jíst, takže jezdila na infuze, krmila jsem ji stříkačkou. Krve ukázaly někde obrovitánský zánět. Antibiotka dostávala dvoje injekčně a jedny tabletkové, teď už bere "jenom" dvoje tabletkové plus podpůrné léky. Už ale sama jí, dvacet deka nabrala. Po absolutní izolaci je nyní v ložnici, abych ji měla co nejvíc pod dohledem, aby byla v teple...A přesto, vůbec netuším jak, si v sobotu roztrhla kůži na zadní noze, docela velký kus nožky nad patou byl roztržen. V pondělí jí kůži sešil náš pan doktor Rambousek, a snad se zhojí bez komplikací. Čeká ji kontrolní odběr krve, abychom viděli, jak antibiotika zabrala. Koncem srpna začala marodit Vendulka (1 rok). Horečky, nechutenství, apatie, trochu průjem, vystouplá třetí víčka. Na léčbu nijak nereagovala. Po všech vyšetřeních a shrnutí výsledků vyplynulo, že ji sužuje onemocnění FIP. Stoprocentní potvrzení jsme neměli, v bříšku nebyl dostatek tekutiny, aby šla odebrat a vzorek se poslal na PCR. Nicméně když přestala jíst, zahájili jsme, byť nákladnou a dlouhou, léčbu GS-441524. Dnes? Dnes byste na Vendulce nepoznali, že byla na smrt nemocná. Papá, lítá, mazlí se, jako před nemocí. Ještě ji čeká dlouhá cesta, tahle experimentální léčba je na 84 dní, ale úspěšnost uzdravení je veliká. Mnoho, mnoho roků jsem čekala, kdy už konečně najdou lék na tuhle hnusnou nemoc. Jsem ráda, že jsem se dočkala.
Ve středu 15.9. zemřel Meluzínek. Melu byl u nás od jara 2014, kdy se začal objevovat u domu a vždycky volal - byl jako meluzína, proto, když se k nám nastěhoval, dostal jméno Meluzín. Byl to bezva kocourek. Moc krásný bílomourek se štětičkami v ouškách. Mnoha zájemcům jsem ho roky nabízela, naprosto marně, což pro mě bylo nepochopitelné. Ale Melu byl u nás velmi spokojený a šťastný. Jenže v neděli 12.9. se stalo něco, co mu nedovolilo chodit, sedět, jen ležel na pravém boku. Z neděle na pondělí byl hospitalizován, v úterý jsme jeli na infuzi, dostával léky. Krmila jsem ho stříkačkou. Spal u mě v posteli, kdy jsem ho hlídala. Něco bylo hodně špatně s jeho mozkem. Zlatý pan doktor Beránek z Pardubic nám naprosto vyšel vstříc a obratem mu uvolnil termín ve středu ráno na magnetickou rezonanci. Jenže noc z úterý na středu byla rozhodují, Melu se velmi zhoršil a bylo nutné ho nechat jít, aby zase mohl běhat v zahradě Velké Kočky. Meluzínka mnoho našich přátel znalo, určitě jim všem bude moc chybět. My s mužem máme v srdcích zase jednu velkou díru...
Přestože nebereme další kočky (fakt už to nezvládáme), tak máme Alfréda. Alfi je bílomourek, Opět odložený člobrda u našeho domu. Se starým obojkem proti blechám, přesto totálně zablešený... Jenže Alfi má rýmu, zánět průdušek, úplně čisté (podle rentgenu) nejsou ani plíce. První antibiotika moc nepomohla, nyní má píchnutá dvoje depotní (zítra přepich jedněch z nich), ale stále nic moc efekt ke zlepšení stavu. Potřebuje se vyléčit nejen kvůli němu samému, ale taky aby bez problémů zvládnul nutnou kastraci. Nekastrovaný víc než dospělý kocour u nás může jen těžko bydlet...
