KOČKY SOBĚ, z.s.

29/9

Milí, mnohokrát děkujeme všem za pomoc, ať finanční či materiální. Nesmírně si vážíme vás všech, kdo nám pomáháte. Opravdu bez vás bychom se neobešli.

Od doby, co jsem sem naposledy psala, jsme začali topit. Prostě už byla doma taková zima, že to jinak nešlo. Od té doby mám večerní "zábavu" chodím k oknu a volám domů Gustičku a Helenku. Zatím je to fajn, Gustička je docela vzorná a přibíhá docela brzy. Helence to někdy trvá dlouho. Takže po chvílích otevírám okno a volám Helenko, Helenko... Helenka nikde, a tak se to opakuje třeba dvě hodiny. Ale Nakonec přiběhne. Jsem ráda, že to alespoň takto funguje.

Že už nemůžeme přijímat další kočky, protože jich máme hodně a musíme se o ně postarat a dostarat, jsem určitě psala. Za ty roky, co kočičkám pomáháme, každý rok některé "zbydou". Hlavně ty plaché a nemocné. Ale občas se stalo, že prostě danou kočku nikdo nechtěl, hlavně proto, že byla "obyčejná"...a tak je u nás takový už spíš starobněnemocněplachý útulek. Staré kočičky stárnou dál (a my s nimi) a přibývají nemoci (nejen u nich). Není o ně úplně jednoduchá péče. Pár hodin denně zabere. Denně, tedy každý den, ať se děje co se děje. Nojo, jenže v pondělí 12. září jsem měla "slabou chvilku" a kývla na přijetí čtyř koťátek, která lidé našli u kukuřičného pole, když se byli dívat, jak kombajn seká kukuřici. A svět se změnil. Koťátka byla sotva 3,5 týdne stará, resp. mladá, první den jsem je musela dávat i vyčůrat. Neuměla to. Jíst se teprve učila. Očka měla černá, jako mívají malinkatá koťátka. První týden byla koťátka na našem celkem prostorném a hlavně novém a vykachlíkovaném wc. Naštěstí máme ještě jedno wc, a nemuseli jsme je rušit. Jenže brzy jim začal být prostor malý, tak manžel se synem Péťou natáhli na celé podlaze v pracovně pevnou folii. Proč? Protože se pracovna zatepluje a na bývalých prknech jsou na zemi osb desky bez finální vrstvy. A koťátka, která se teprve učí chodit na záchůdek dělají loužičky opravdu všude. Bohužel tím, že koťátka obsadila pracovnu, nemá kde být Fialka a Liborek. Stálí obyvatelé pracovny, kterým pobyt ve smečce nedělá dobře a Fialka (14 let) je navíc závislá na manželovi. Ale s koťaty tam nechce být. Snažíme se jí to vynahrazovat mazlením hlavně v ložnici, snad to neodnese nějakou nemocí. Protože stres u koček často vede k fyzické nemoci. Ale stejně tak se bojíme o koťátka, aby něco nechytila a neonemocněla, jsou opravdu ještě malinká. Tak denně dostávají podporu imunity (Imunoglukan a Enisyl-F). Dobře prospívají, rostou, sílí a už začínají pěkně rošťačit. Snad se je podaří dobře odchovat.

Dostali jsme dar od Click and Feed. Už několikrát nám dovezli granule Brit Premium Sterilised. Byli jsme rádi, tyto granule slouží zejména venkovním kočičkám. Letos ale dovezli dvacet osmikilových pytlů Brit Premium Light pro kočky trpící nadváhou. Tedy s velmi sníženým objemem energie. Jsem z toho rozpačitá, protože venkovní kočičky, které k přežití venku, hlavně v zimním období, potřebují energie hodně.

Nellinka sice bere (krom dalších) i nový lék na epilepsii, ale čím dál víc ho nesnáší. Ona i Fifinka dostaly depotní injekci proti bolesti, stejně tak Bradička (ta má veliké problémy s páteří). Tyto léky poměrně dobře působí, a máme tam další adepty, kteří by je potřebovali - např. Evženek, ale jsou drahé:( Člověk musí neustále počítat a počítat. 

Podzim opravdu začal - kočky dlabou jako o závod, aby nabraly na zimu. Konzervy mizí a mizí, o syrovém mase nemluvě.

6/9

Milí, přibyli nám další "ledvináři", tedy kočičky s chronickým onemocněním ledvin. Poldinka, celým jménem Osvald Poldinka, kočička třináctiletá, takřka celý život plachá. Až poslední měsíce se nechá pohladit - tedy pokud leží na svém oblíbeném místě spolu s Evženkem a Evženkou. Jinak si na ni člověk ani teď nesáhne. Bohužel krve hovoří jasně. Takže krom diety nasazeny léky. Zatím to šlo, ale dnes už se svému oblíbenému místu vyhýbala, asi za těch pár dnů zjistila, že tam ji chytnu a podám lék. Červeňáčkovi, který už pár měsíců bojuje s lymfome, se ledviny také zhoršily, ale ještě k tomu i srdíčko. Zatím ho ale ještě baví být s námi na tomto světě, takže dokud to bude pro něj schůdné, bude s námi. Nellince změnila paní doktorka Teplá léky na epilepsii, protože původní ji velice tlumily. Nový lék je formou roztoku. I když ho zamaskuji do tekutého pamlsku z DM drogerie, tak ho čím dál víc nesnáší a začíná ho pěkně slintat. Je dost možné, že budeme muset zkusit formu tabletek, i když ten tekutý lék stál skoro 850 Kč. Má to teď, kočička naše, těžké, ráno dostává šest léků, tři v tabletách, tři rozděleně ve stříkačkách. Během dne už je hlavně lék na epilepsii (3x denně). 

Noci už bývají docela chladné a náš letošní zvyk spát s otevřeným oknem kvůli Gustičce a Helence začíná být problémem. Jak čas ubíhá, další a další kočky zjišťují, že si mohou do ložnice také vlézt a když si chci vlézt do postele, nemám kam. Nejhorší dohadování o kousek místa je s Dominičkou. Ta je neodsunutelná a dost jasně a nevybíravě mi sděluje, co nemám dělat. Takže pak musím Domušku vzít, odnést do obýváku, zavřít dveře a rychle vlézt do postele, abych tam byla dřív, než ona oběhne dům a vleze do ložnice opět oknem. Červeňáček spí přitisknutý ke mně, Nellinka a Fifinka se střídají na mně, takže když se vrátí z venku Gustička, často nemá jak na mne vlézt a pomazlit se. Jenže těm okenním návštěvám musíme udělat konec a naučit, a to zatím nevím jak, Gustičku s Helenkou chodit do ložnice přes obývák. Gustička z dvorku do bytu trefí. Jenže - jenže ve všech prostorách vnitřních i venkovních, vyjma ložnice, je totálně plachá a utíká před námi, jen nás zahlédne. Takže nechat ji, ať si žije po svém, by znamenalo z ní udělat úplnou plašanku. A to nejde. Helenka ze dvorku do bytu chodit ještě pořád neumí. Je to za celou dobu snad jediná kočka, která se to nenaučila. Zná pouze cestu do toho svého obydlí (ložnice) oknem. A stejně jako její adoptivní maminka Gustička je všude kromě ložnice úplně plachá kočička. Trochu mi to dělá starosti, protože co až bude mrznout? To mi ani ty dva svetry nebudou stačit.... Inu, nějak to budu muset vymyslet. Nějak. Protože mít stále otevřené dveře z obýváku do ložnice odmítám - to by se tam nastěhovaly všechny kočky a mimo to, že by člověk neměl ani kousek místa pro sebe, by všechno zničily. Soužití s tolika kočkami má hodně negativ. Nic nepatří vám, ale všechno patří kočkám. Tedy ony si to tak myslí. A v tom velkém počtu se najde hodně těch, co si to "svoje" označují všemi způsoby. Soužití s tolika kočkami má i svá pozitiva - nikdy, doslova a do písmene NIKDY se nenudíte.

1/9

Milí, nastal nový školní rok, takže podzim je opravdu na krku. Naštěstí už týden máme doma uhlí, tak víme, že tuhle zimu bychom měli přečkat dobře. Jak ráda bych psala veselé a úsměvné historky. Jenže poslední týdny jsou jen obavy z budoucnosti. Jak  obstaráme(krmivo, veterina, stelivo, teplo, auto...) naše kočičky. Zvládneme to? Budete nám Vy, dobří lidé, dál pomáhat? Budete mít čím pomáhat?  Už teď jsme zaplatili za uhlí dost peněz, přišlo vyúčtování za elektřinu - a první rok musíme doplatit přes 5 tisíc korun. Zálohy se zvedly. A to je u nás všechno stále stejné. Pořád normálně svítíme, vaříme, pořád enormě pereme a sušíme, protože kočky toho opravdu ušpiní hodně. Pořád jede pultový mrazák. Protože kočky toho snědí hodně. Pořád myjeme nádobí. protože toho kočky hodně ušpiní. Když nad tím přemýšlím, nebýt koček, tak mám tolik volného času!!! U linky u dřezu už mám úplně ošlapané lino, není tam už vůbec vzorek. Moc jsem chtěla myčku na nádobí, moje ruce jsou čím dál víc bolestivé a každý talíř či hrnek je vždy v ohrožení celistvosti. Jenže teď?  

Nellinka mi dělá velké starosti, léky proti epilepsii ji utlumí tak moc, že je to pro ni nebezpečné, neseskočí z postele vůbec jistě, spíš napolo spadne. Snížená dávka zase není dostatečná kvůli záškubům.

Včera po mém návratu z práce byly na sporáku položené tašky s masem - samozřejmě že to zlákalo Zebřičku, aby v nich šmejdila - ale polekala se a při seskoku ze sporáku měla zaháknutou zadní nožku v uchu igelitky, kterou s sebou strhla a ta na ni ještě spadla. Od toho incidentu jsem ji nezahlédla, doufám jenom, že si něco neprovedla s nožkou.

Začala být dost divná Poldinka. Osvald Poldinka. Třináctiletá plašanka, která na sebe nechá ojediněle sáhnout až poslední měsíce. Buď na ni leze nějaká viroza nebo je to ještě horší, ale to se uvidí v následujících dnech.

Gustička se učí spát mimo ložnici, často ji muž zahlédne nahoře u pracovny, kde spí v krabici - jenže jak jde kolem, Gustička se lekne a uteče. Ona se nechá hladit pouze tehdy, když je ve svém jistém prostředí - tedy ložnici, a to ještě musí přijít sama. Pak se mazlí jako hodňounká mazlivá kočička. Jak ji ale potkám na dvorku, nejen, že ke mně nejde, ale bojí se a utíká. A její adoptivní dcerka Helenka to samé. V ložnici se nechá pohladit (tedy mazlí se mnohem míň jak Gustička), ale mimo ložnici je to plašánek plachý.

Náš Liborek včera 31.8. oslavil svoje šesté narozeniny. Je to taky takový mazlivý plašánek. Navíc je velmi submisivní a ostatních koček se bojí. Už před lety se nastěhoval do manželovy pracovny, kde je v klidu a spokojený. Neměl lehké dětství, byl jedináček. Než přišel na svět, jeho maminka Bohuška byla dost nemocná, ani porod nebyl v pořádku, a tak se Liborek narodil císařským řezem a byl jedináček. Dlouho předlouho byl mamánek, ještě i v roce byl stále s maminkou Bohuškou, nechtěl se pustit matčiny sukně.

Tady pár slovíček z "jaxe" mého muže z 2.9.2016:

Chmelík: Vážení, tak jsme se rozrostli. ne sice podstatně, také není ještě nic definitivního, ale Bohuška má potomka. Přišlo to na ní v úterý večer, celou noc ji měla Chmelinda na klíně, ale nic nepomáhalo. Bohuška se snažila, ale holt se nezadařilo. Tak jsme nakonec za svítání šupajdili k vetovi na císařský řez. To, co jsme tušili, se potvrdilo - podařilo se zachránit jenom jedno koťátko. Ale to také nemá vyhráno - je poloviční, než by mělo být, ale zatím je stále s námi. Snaží se od maminy baštit, a knašemu překvapení i přibírá. Sice jenom po gramech, ale je to pokrok. Bohuška nás hodně překvapila - celou dobu, co byla u nás, jenom polehávala, chodila se sice mazlit, ale jinak o svět kolem sebe moc zájmu neprojevovala. Přišla k nám sice s velkými problémy, ale přesto. Do obýváku z ložnice, kde bydlí, jenom nakoukla a už o ostatní prostory Chmelforku neprojevila nejmenší zájem. Pohybovala se pomalu, moic se jako kočka neprojevovala. Ale hned od prvního okamžiku, kdy se probudila z limbu, stala se z ní jiná kočka. Lítá jako blázen, je ukecaná, neví, jestli má být u nás, nebo u kotěte. myslíme si, že musela mít v těhotenství hrozné bolesti, i když si nestěžovala. Teď, když se svých problémů zbavila, je to někdo úplně jiný. O potomka (předběžně kocourek) se stará vzorně. Ale stále je to všechno na vážkách - proto jsme malému ještě ani nevybrali jméno. Držte mu palce, bude to mít ještě nějaký čas hrozně těžké, zůstat tady na tomto světě.