KOČKY SOBĚ, z.s.

19/9

Milí, od pozdního večera 18.9. máme doma čtyři asi dvouměsíční koťátka....přitom koťata už nenabíráme,  nemáme pro ně prostory, nemáme ani kotěcí krmení. Koťátka byla neuvěřitelně zablešená, dlouhé roky jsem to neviděla. Jsou i trochu chudokrevná, blechy dokáží malá koťata dost zdecimovat. Mají ušní svrab, trochu jim "tečou" oči. Naštěstí mají chuť k jídlu a nejsou plachá. A my trneme, aby nejen koťata zdárně přežila. Obsadila výsostné místo naší staré chronicky nemocné Fialce.

Celé ráno se mi honilo hlavou, že se opravdu blíží doba, kdy se budou nalezené kočky utrácet. Vždyť stále "lid zabedněný" nechápe nutnost kastrace. Stále "lid zabedněný" kočky a koťata vyhazuje všude - na ulici, do popelnic, na silnice, do lesů. Útulky vznikají nové, naštěstí. Ale každý útulek se jednou dostane do situace, kdy se mu za roky "nastřádají" neumístitelné kočky - ať už z důvodu nemoci, stáří, plachosti nebo jen proto, že o danou kočičku (obvykle mourka či černou) nikdy nikdo zájem neměl. A potom útulek nemá další místo ani finanční podporu, aby mohl přijímat další kočičky. A když nebude KAM umístit nalezence - co asi tak s ním??? Nechat napospas osudu? 

Inu, nemám dobrý den, dnes nevidím v budoucnu nic dobrého. 

14/9

Milí, nastává pomalu čas podzimu, i když počasí je ještě veskrze letní. Ale biologické hodiny fungují, a kočičky se začínají připravovat na zimu a opravdu začaly hodně papat. Konzervy letí jedna za druhou, a i když jsem myslela, že máme aspoň trochu zásobu, už zase štrachám ve spodní části skříně. A pomalinku se začínám bát, co mám dělat dřív - platit veterinu nebo krmivo. Nevím. Poslední týdny nám hodně pomohla aukce Kamínky nejen pro ZOO, akce Stánek pro kočku - tedy Vendulka Kolář Lorencová a Petra Snohová. Byly to peníze hodně potřebné. Mockrát děkujeme. A opravdu obrovsky děkujeme vám všem, kdo nám pomáháte stále, to je něco úžasného, když mohu počítat s tím, že každý měsíc nějaké peníze přijdou. Jste zlatědiamantoví. 

Přechod z horkého léta do kousku podzimu a zimy s deštěm přinesl některým kočičkám kašel  rýmu. A i když je poslední dny opět léto, tak třeba Vasilka v noci špatně dýchala, ráno už i pokýchávala a budeme s ní muset zajet na veterinu. Byť obvykle nijak nemarodívá, teď i ona kucká. Přece jen i když je kočka celý život víceméně zdravá, tak s přibývajícími roky imunita slábne. Vasilce bylo na jaře 12 let. Na jaře roku 2011 k nám přišla i s dalšími dvěma sourozenci, byli tehdy zhruba 4-5 týdenní koťata a zachránila je jedna slečna, když je majitel nesl utopit. Vasilka byla umístěna dvakrát, to druhé umístění trvalo přes šest let, až nám byla vrácena z důvodu alergie, už coby letitá kočička...a tak zůstala na dožití. Je moc hodná, její místo je v ložnici, odkud chodí ven, a to několikrát denně, zejména večer "courá sem a tam". Vždycky škrábe na dveře, abychom jí otevřeli, asi budeme potřebovat jejího osobního dveřníka:).

Nellinka v posledních dnech opravdu hodně pohubla. Stále hubla stabilně, zvolna, roky. Teď už je sešup hodně velký, ale ještě pořád se ráda napapá, zajde si na zahrádku, pomazlí se. Ještě pořád ji život baví. Je už roky nemocná a poslední měsíce ji už zlobí i ledviny. Na jaře jsem se bála, aby se dožila svých sedmnáctých narozenin v červnu, a dala to:)

Fífinka, naše chlupatá babuška, na nás pořád něco huláká, vždycky byla komunikativní, ale poslední týdny nám něco povídá silným nepřeslechnutelným hláskem, velmi důrazně, dívajíc se nám do očí. Nevypadá ale, že by ji něco bolelo. Možná ohluchla ještě víc než hluchá byla. 

Evženek i Nellinka jsou dlouhodobě na depotních analgetikách, dostávají je po měsíci. Jinak Nellinku hodně bolí zádíčka a Evženka zase nožičky. Evžík teď hůř snáší všechny změny počasí, je na tom podobně jako já, a šetří kroky. Ale na druhou stranu vyskočí si na vyvýšená místa, kam potřebuje. Jen dlouhou chůzi už vzdal. Je to úžasný hodný kocour, který ukonejší každého, kdo si o to řekne.

Gustička má zánět v ouškách, tak dostala depotní antibiotický gel, za pár dnů to budeme muset zopakovat. 

Hrozně moc nás potrápila s nemocí Fialka, taky babuška, patnáctiletá.  Najednou měla malátnou chůzi, zadeček jí "plaval" a měla nepřítomný pohled, jako kdyby nás vůbec nepoznávala. Takže velké vyšetření - krve, sono, rentgen, testy a zůstala na klinice na kapačkách. Teď po třech a půl týdnech braní antibiotik a dalších léků vypadá lépe, ale stále to není stav před onemocněním. Navíc už ji zlobí ledviny i srdíčko.

Honzíček se zatím relativně drží. Tedy v rámci jeho zdravotních možností je dobrý.